Šikmý kostel 3 (Ukázka, strana 99)

1945 „A však co,“ prohlásil Wojtek. „Tak se to potom dá zase do pořádku.“ „A kdo to podle tebe dá do pořádku?“ zašklebil se Leon. „Zůstal jsem tam sám s Beatou. Zvládáme jenom nejzákladnější práci. A u toho sledujeme, jak ji oni ničí.“ „Asi by bylo dobré si uvědomit, že už to není zámek.“ „A co to teda je?“ „Napůl shořelý barák, pro který se bude muset najít nové využití. V Sovětském svazu do bývalých panských sídel nastěhovali lid.“ „To si raději ani nepředstavuju, jak to v tom Sovětském svazu muselo vypadat,“ odfrkl Leon. „Všecko lepší, než kdyby na zámku zůstal Larisch,“ vedl si Wojtek dále svou. V té chvíli jako by vjel do Leona běs. „Co to sakra meleš? Už jsi zapomněl, kolik toho pro Karvinnou udělal? Vždyť živil půl města!“ „Bohatl z práce lidu.“ „A ti lidi snad nedostávali výplatu, nebo co?“ rozhodil Leon rukama. „Neměli kde bydlet?“ „Jenomže oni bydleli v kolonce a on na zámku. To je snad rozdíl, nemyslíš?“ „Takže ty chceš vyřešit problémy světa tím, že přestěhuješ havíře z kolonií do soleckého zámku, jo?“ „Určitě by to bylo spravedlivější. Ten zámek byl postavený z jejich krve a potu.“ „Ty už ses fakt zbláznil!“ zařval Leon. „V té tvojí straně tě už úplně připravili o rozum!“ „To je vážně zajímavé – stranu mi vyčítáš, ale do německých odborů jsi mě hnal!“ Přesně v této chvíli to vypadalo, že se do sebe pustí. Ještě že do synovské hádky vstoupil Ludwik: „Já bysem na žádný zámek nešel. Mně je dobře tady. A dokud možu vést spokojený život podle svojich představ, tak žádnému nezávidím.“ 97