zacházet. Ovšem já bych se radši soustředila výlučně na pěstitelství.“ „Zajisté. Slyšel jsem, jak se Deveaux vyptává, jakou jste měla úrodu.“ „Ano, věnoval mi pár semen borytu na experimentování. Bohužel to nevyšlo.“ Ramena se mi bezděčně svěsila. „Vlastně vůbec nevím, co jsem udělala špatně.“ Pan Pinckney přiložil rty ke křišťálové sklence a upil jantarové tekutiny. „Můžete vyzkoušet jiné věci. Neházejte hned flintu do žita.“ „Když to je právě…“ Zarazila jsem se. Čím to, že spolu my dva vždycky mluvíme tak nenuceně? „Něco mi napovídá, že toho máte na srdci víc než jen pěstování indiga, slečno Lucasová.“ „Jak sám víte, otec mi tady dal všechno na povel.“ „Ano.“ Narovnal si kravatu, pořád trošku nakřivo po tom horečnatém příjezdu. „To vám přece nemůže dělat vrásky. Copak už jste předtím nebyla paní domu? Vaše matka je sice milá dáma, ale kdyby měla vykonávat vše, čeho jste se tu ujala vy jen tak mimochodem, nezvládla by to. Takže podle mě k tomu vašeho otce přiměla zcela logická úvaha.“ „Jistě by si přirozeně vybral spíš mamá, kdyby nebyla nemocná.“ Cítila jsem nutkání ji bránit, i kdyby to mělo být za cenu do očí bijící lži. „Obzvlášť trpí, když je venku tohle horko. V posledních pár týdnech bylo vážně nesnesitelné.“ „Máte pravdu. A s tím vším, co vám bylo svěřeno… opravdu teď nejvíc myslíte na to, jak pěstovat indigo?“ „Hm… to asi ne. Obávám se, že se papá moc a moc
97