Katherine Garbera
To by nedala. Byla upřímná až do morku kostí. Přál si, aby byl taky takový. „Takže chceš vědět ještě něco?“ „Kdy se vracíš na západní pobřeží?“ zeptala se. Sean se zatvářil rozpačitě. Popravdě řečeno, moc o tom nepřemýšlel. Musí se podívat na scénář, který mu jeho agent poslal, a chystal se věnovat propagaci filmu, který právě dokončili. Ale nejdřív chtěl vyřešit vztah s Paisley. Potřeboval vědět, jestli je to jen vánoční románek, nebo něco vážnějšího. „Podle situace.“ Posunula se a zavrtěla hlavou, když se na něj podívala. „Nemluv v hádankách, to nesnáším.“ „No, moje rozhodnutí závisí i na tobě. Jestli mě vykopneš a řekneš: díky za sex, tak zas někdy, ozvu se ti, tak asi nebudu mít důvod se tu zdržovat.“ „Aby bylo jasno, nikdy bych neřekla, tak zas někdy, ozvu se ti, kdybych tě už nechtěla vidět.“ „Ne?“ „Rozhodně ne.“ Povytáhl tázavě obočí. „Řekla bych… sbal se, Jacku, a vypadni, jako v té písničce.“ Zasmál se, když si uvědomil, že už končí s řečmi o minulosti a vrací se zpátky do přítomnosti. „Takže… kromě nové ložnice, co dalšího jsi tu za ten týden, co jsem byl pryč, změnila?“ Zrudla. „Nic moc. Chystám se začít s vánoční výzdobou, ale můj bratr ještě neměl čas přijít mi pomoct postavit stromeček.“ „Mívala jsi v dětství hezké Vánoce?“ zeptal se, když si vzpomněl na jejího otce a rodinnou situaci. Pokrčila rameny. „No, jak kdy… na tom už nezáleží. Ale táta vždycky dbal na to, aby kulisy Vánoc byly dokonalé.“ „Taky k tomu mám k tomuto období ambivalentní vztah. Některé roky jsem do toho celý žhavý a najmu si tým, který mi vyzdobí mé sídlo v Malibu, a jindy 98