Ann Lethbridgeová
klidný přístav. Nikdy se nehádala, nevztekala se, i když její představy o tom, co je správné, byly mimořádně striktní. Ještě teď zamrkal, když si vzpomněl na její zděšení, které dala najevo poté, co se dozvěděla, že se jeho sestry rozhodly raději bydlet v Kentu než pod jeho střechou. On sám měl nepříjemný dojem, že jejich rozhodnutí přinejmenším částečně pramenilo z antipatií vůči Eugenii. No, nakonec se to všechno vyřešilo, a navzdory tomu, že pravděpodobnost nebyla příliš velká, všechny tři si našly velmi vhodné manžely. I když Eugenii se dvakrát nezamlouvali… „Tak jsme tady,“ oznámila slečna Godfreyová. Ponořil se tak hluboko do svých myšlenek, že si toho ani nevšiml. Teď zaklepal na dveře hlavou své hůlky. Dveřník, který otevřel, se na ně podíval, a nakonec je uznal za hodna své pozornosti. „Je pan Clark doma?“ zeptal se Red a podal sluhovi navštívenku. Dveřník se na ni podíval, mírně se ulekl a okamžitě změnil svůj tón. „Ne, vaše lordstvo,“ odpověděl uctivě. „Pan a paní Clarkovi odjeli do Wellsu na návštěvu k přátelům. Měli by se vrátit pozítří.“ Zatraceně. „Kdy je očekáváte doma?“ „Brzy zvečera, můj pane.“ „Máte adresu?“ zeptala se Harriet. „Jejich přátel?“ Dveřník potřásl hlavou. „Bohužel nemám, madam. Možná by to věděla hospodyně.“ „Nevolejte ji,“ pronesl Red pevně. „Prosím, vyřiďte panu Clarkovi, že jsme tu byli a že znovu přijdeme za dva dny.“ Dveřník se uklonil a oni se vydali ke svému ubytování. „Proč jste nezkusil zjistit jejich momentální adresu?“ zeptala se slečna Godfreyová trochu nenaloženě. „Wells je odsud jen kousek cesty.“ 98