Pořád jsem kontrolovala telefon. Neustále. Při každém zazvonění jsem nadskočila snad metr vysoko, ale nikdy to nebyl on. Nakonec jsem si k jeho číslu přiřadila speciální vyzvánění, abych si alespoň trochu ušetřila nervy. Moc to nepomohlo. Samozřejmě jsem přemýšlela o tom, jestli bych se mu neměla ozvat já. Mya byla přesvědčená, že ano, zatímco Fleur prohlásila, že jestli zvednu telefon jako první, ztratím všechno, co jsem dosud získala. Dala jsem na Fleur. Nebylo to tak docela tím, že bych jejímu „milostnému šamanství“ tak bezmezně věřila, spíš jsem Hughovi prostě zavolat nedokázala. I když jsem to zkoušela. Jenomže pokaždé, když na mě z displeje svítilo jeho číslo a zbývalo už jen zmáčknout ikonku sluchátka, lekla jsem se a vycouvala. Stejně jako v Babelu, když mi nabídl, abychom šli k němu. Neměla jsem s klukama žádné zkušenosti a dohánělo mě to k šílenství! V milostných záležitostech jsem byla úplně ztracená. Čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčená, že jsem onu noc v Babelu musela něco pokazit – možná jsem ho nelíbala dost dobře? Nebo jsem měla souhlasit a jít k němu domů. Zkrátka jsem asi všechno zvorala a teď to mám – je pátek večer a já sedím na koleji ve společenské místnosti a láduju se s holkama totálně předraženými donuty z Harrods. To mám za to! „To je trapárna!“ odfrkla si Mya a hodila po mně dálkový ovladač. „Co je trapárna?“ Trhla jsem hlavou, když se zničehonic ozval Samirův hlas. Nakráčel mezi nás s láhví Jacka Danielse v ruce.
98