Maisey Yatesová
horečce. Pocítil další nával vzrušení, který přemohl poslední pochyby. „Představ si, že je písek pod námi plný poddaných. Všichni se dívají, jak tě uctívám. Jako uhranutí hledí na tvoji krásu.“ Uslyšel, jak ztěžka polkla. „Vzrušuje tě to,“ poznamenal spokojeně. „Nechápu proč.“ „Protože se ti líbí, jak se se mnou cítíš. Jen se mnou. Je to tak? Chceš, aby se celý svět dozvěděl, že jenom já tě dovedu takhle vzrušit a svést k hříchu?“ „Vzrušuješ mě, to je pravda. Ráda bych si ale myslela, že jsem dost odvážná na to, abych se dovedla čelem poušti postavit nahá i bez tebe. Copak jsem si o to sama neřekla?“ „To jsi udělala, jen co je pravda. V hloubi duše jsi divoká. A mně to připadá krásné.“ Blesklo mu hlavou, že Ariel by nikdy nedovedla být poslušnou manželkou šejka, protože je na to odmalička příliš nezkrotná. Rijáz ji nepotřeboval, pro něj by ale byla dokonalá. Odtáhl ji od okna a otočil tak, aby k němu stanula čelem. Dál ji držel za obě zápěstí. Přitiskl si ji k tělu a vyžádal si její ústa v hlubokém, tvrdém polibku. „Jsi krásná,“ zachraptěl. „A jsi jen moje.“ „To jsi řekl ty,“ zašeptala. „A budu to říkat dál, dokud se ti to navěky neotiskne do duše a dokud to nebudeš vědět tak dobře, jako víš, že je čas nadechnout se, abys nezahynula. Vždycky jsi byla jen moje, Ariel.“ Vždy si uvědomoval svoje slabiny. Ariel byla tou nejnebezpečnější. Byla jediné, čemu nikdy nevedl odolat a s čím se neuměl vyrovnat. Teď mu konečně patřila „Byl to tvůj první orgasmus?“ zeptal se s ústy na dotek jejích. Tváře jí zrůžověly. Pomalu přikývla. „Líbilo se ti to?“ 98