Nejasné hranice (Ukázka, strana 99)

bylo na začátku cokoli, svedlo nás to dohromady. Přivedlo nás to sem. A tady máme poslání.“ Daniel ohromeně sledoval, jak Kchrat ochabl. Jeho pohled změkl, svěsil ramena i ocas. Nakonec ale něco tichounce zavrčel a odvrátil se. Zůstala na něj překvapeně hledět. Rty se jí chvěly, ale oči už měla vyschlé. Nadechovala se prudce, jako by měla znovu začít hovořit, ale rty se jí zadrhly a nevyšlo z nich nic. „Cham ke,“ zašeptala a Daniel si umínil, že si ta dvě slova zapamatuje. Kchrat si nahlas povzdechl. „I já tebe,“ pronesl a kajutu zalehlo tíživé ticho. Daniel konečně přiměl Erin zvednout se ze země a zapípal na stráž. Nechala se vyvléct ven jako hadrová panenka a stejně tak bezvládná klesla na palandu ve své cele. Daniel ji upřímně litoval, ale pochyboval, že by stála o jeho utěšování. „No, zdá se, že ti na tvou lež neskočil,“ nadhodil. Zvedla k němu hlavu: „Co ty víš o lžích, Danieli? Nikdy ses nepohyboval v diplomatických kruzích. Někdy je to jediný způsob obrany.“ Potvrdila, že Kchratovi lhala! To prozření Danielovi vyrazilo dech. „Jediný způsob obrany?“ „Každý můj krok, každé slovo brání lidstvo a buduje most k šatchranům. A Kchrat to ví.“ „Erin, vzpamatuj se. U soudu se odkryje pravda.“ Nechala jeho slova bez odpovědi. Postál chvíli před chvějícím se silovým polem její cely, drásán její ignorací, a pak odešel. Během oběda si nechal přehrát záznam rozhovoru z kamery v Kchratově kajutě. Potvrdil si slova, která Kchrat pronášel lidskou řečí, ale nad cizími skřeky, které vydávala Erin, nemohl než bezradně kroutit hlavou. SVĚDECTVÍ