do jemnohmotného těla otevřela vlivem alkoholu nebo ji ných toxických látek. Tohle poznání bylo ve skutečnosti jednou z hlavních pří čin, proč jsem přestala kouřit trávu, i když jsem svého času měla přezdívku miss Gaňdžula. Samozřejmě i proto, že jsem chtěla udělat Krišnovi radost, ale byla tam taky pragmatická úvaha nad tím, co se asi stane, když si zahulím v bytě, kde předtím ležel týden můj mrtvý brácha a kde jsem opakova ně „narážela“ na podivné shluky energie, o kterých jsem si dovolila předpokládat, že to jsou právě duchové, které tam předtím přilákalo jeho mrtvé tělo. Bylo mi jasné, že jestli si tam jenom jednou zahulím, na lezou do mě všichni, co tam jsou, a skončím s toxickou psy chózou v Bohnicích nebo v Dobřanech, což by mi nakonec bylo už asi jedno. Samozřejmě s diagnózou schizofrenie, a záleželo by potom jen na „Uďovi“, co by si ode mě přál. Od jedné mojí kamarádky vím, že od ní si například přál, aby skočila ze šestého patra. Měla zrovna hodně vyhrocené drogové období, dokonce žila s drogovým dealerem, tak že není divu, že ji jeden posednul a pořád jí něco našeptá val. A dělal to tak dlouho, až z toho okna nakonec opravdu skočila. A jelikož mi to pak vyprávěla, je jasné, že to přežila. Hlavně ale díky modlitbám jejího otce a posvátným obřa dům, které pro ni nechal vykonat v Indii. Vrátila se zpět z kó matu, a jak mi později vyprávěla, byla přímo v pekle, jak je popsané v pátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Ten přitom četla až potom a jen žasla, jak přesně to odpovídá tomu, co tam viděla a zažila.
98