B E Z
S O U C I T U
Tohle rozhodně není dobré znamení, pomyslela si Elizabeth. Kdyby to měla vyjádřit počtem varovných červených praporků, vypadalo by to tam jako na čínské vojenské přehlídce. Co nechtěl, aby viděla? „Vlastně vadilo,“ řekla. „Musíme si promluvit uvnitř.“
KAPITOLA 38 Tentokrát Gorgin zaváhal. Elizabeth skoro viděla, jak se mu v hlavě točí kolečka. Ohlédl se přes rameno do domu, ne jednou, ale dvakrát. Nakonec se usmál. Nebo spíš ušklíbl? „Dobře, pojďte dál,“ řekl. Elizabeth ho následovala dovnitř. Nespouštěla z očí jeho ruce. Vždycky sleduj ruce. Ale teď si potřebovala prohlédnout všechno ostatní, celý dům, který jí zřejmě nechtěl ukázat. Co skrýváš, Gorgine? Kdo jsi? Pověz mi, proč jsem tady… Vypadal na necelých třicet let. Byl hladce oholený. Jeho angličtina byla skoro dokonalá, s přetrvávajícím nádechem blízkovýchodního přízvuku. Nejspíš přišel do Spojených států jako nezletilý. Odhadla ho na Turecko, případně na Jordánsko. Díky modlitebnímu koberečku v koutě obývacího pokoje nemusela hádat jeho náboženství. Gorgin byl praktikující muslim, ale zjevně se přizpůsobil životu na západě. Pokud by to dostatečně neprozrazovalo to BMW, tak přiléhavé džíny, mikina na zip s kapucí a nagelované vlasy sčesané dozadu ano. „Tenhle dům vám patří?“ zeptala se Elizabeth. Předpokládala, že ne. 98