hledají jednotu protimluvů, které i zlo chápou jako nutný dialektický moment v celku života.16
III Vedle protikladnosti je druhým významným rysem, kterého jsme si na třech článcích mohli všimnout, soustředění na konkrétní skutečnost. Připomeňme, že Guardini svůj výklad o svobodě začal otázkou, zda svoboda existuje. Neptal se však, zda existuje něco, co odpovídá obecné, abstraktní definici svobody, nýbrž zda existuje její konkrétní zkušenost: A nyní se ptejme: Existuje svoboda? Chceme však tuto otázku položit správně. Většinou se už od samého začátku klade tak, že se stává neplodnou. Klade se abstraktně. Ptáme se třeba: Je možné, aby se nějaké jednání dělo bez kauzální nutnosti? Pak z toho vznikne obvyklá bezvýsledná disputace. Ve skutečnosti nejde o abstraktní problém, nýbrž o konkrétní skutečnost. Musíme se tedy dotazovat toho, co jediné nás o skutečnosti informuje, totiž zkušenosti. Tedy takto: Existuje v mé vnitřní zkušenosti nějaký proces, nějaká forma úkonu, nějaký vztah k předmětu a ke mně samému, který se vyznačuje určitou zvláštní povahou, odlišnou od povahy všech ostatních procesů, forem úkonů a způsobů vztahu? Povahou, kterou nemohu označit jinak než slovem „svoboda“? A pro uvědomění této zkušenosti se ještě předtím pokusil připravit podmínky, „očistit vnitřní postoj“, aby vůbec bylo možné spatřit tu úroveň reality, na níž se svoboda odehrává. 16
K tomuto odstavci viz opět H.-B. Gerl-Falkovitz, c. d. (pozn. 11), s. 181. 99