Dědička Glenmahowley / Zmizela ze svého domova (Ukázka, strana 99)

Chytil jsem starého muže za rameno, ale on ucukl. “Nevím, nic, pane. Jeho rodiče to ví. Nepřísluší mi do toho zasahovat.” Chtěl odejít z místnosti, ale já ho držel za paži. “Poslouchejte,” řekl jsem. “Než odejdete, odpovíte mi na jednu otázku, i kdybych vás měl tady držet celou noc. Je Godfrey mrtvý? Nemohl se mi podívat do očí. Byl jako zhypnotizovaný. Odpověď mu táhla ze rtů. Byla strašná a nečekaná. “Kéž by byl!” vykřikl, vytrhl se a vyběhl z místnosti. Asi chápete jak mi bylo, pane Holmesi. Zdálo se mi, že starcova slova snesou jen jeden výklad. Můj ubohý přítel se zjevně zapletl do nějaké kriminální nebo přinejmenším nečestné transakce, která se dotkla rodinné cti. Ten přísný starý muž poslal svého syna pryč a ukryl ho před světem, aby se nedostal na světlo nějaký skandál. Godfrey byl lehkomyslný člověk. Nechal se snadno ovlivnit lidmi kolem sebe. Nepochybně se dostal do špatných rukou a byl uveden v omyl, který ho přivedl ke zkáze. Byla to žalostná záležitost, pokud tomu tak skutečně bylo, ale i teď bylo mou povinností ho vypátrat a zjistit, zda mu mohu pomoci. Úzkostlivě jsem o tom přemýšlel, když jsem vzhlédl a přede mnou stál Godfrey Emsworth.” Můj klient při té vzpomínce ustrnul. “Povídejte dál,” řekl jsem. “Váš problém má několik velmi neobvyklých rysů.” “Byl za oknem, pane Holmesi, s tváří přitisknutou ke sklu. Řekl jsem vám, že jsem se díval ven do noci. Když jsem tak učinil, nechal jsem závěsy částečně poodhrnuté. V této mezeře byla zarámována jeho postava. Okno sahalo až k zemi a já viděl po celé jeho délce, ale můj pohled upoutala jeho tvář. Byl mrtvolně bledý – nikdy jsem