„Vidíš, to mi nedošlo.“ „Navíc já nejsem anděl,“ zavrčel Baltazar. „Detaily!“ máchl rukou Slávek. „Tak proč jsi tady?“ V tu ránu Baltazar schlípl a svěsil hlavu do dlaní. „Vzpomínáš na ty dvě holky, jak jsme je potkali onehdy v hospodě? Zrzka s kámoškou, jo, jak se ti líbila, ta mrňavá snědá. Vystartoval jsem po ní…“ „Po té kámošce?“ podivil se Slávek a vstal, aby podal připravené kávy. „Jasně že ne. Zabouchl jsem se do Violy. Ale fakt totálně, normálně bych nevěřil, že je něco takovýho vůbec možný. Zdá se mi o ní. Pořád na ni myslím. Nesoustředím se na nic, co dělám. Jenže ona... dělá děsný drahuny.“ Slávek pozorně naslouchal zmatený popis Baltazarova vztahu – nevztahu. Sám děti neměl a toto podivné stvoření nějakým nepochopitelným způsobem onu prázdnotu vyplnilo. „Dobře, co ode mě chceš slyšet? Zcela zjevně tě zas tak nežere. Zeptal ses jí, jestli někoho má? Stojí vůbec za tu námahu?“ „Myslím, že je sama,“ uvažoval zkroušený Baltazar. „Na tu party dorazila bez doprovodu. Jak mám vědět, jestli za tu námahu stojí, když ji vůbec neznám? Ale abych ji mohl poznat, musím s ní randit. Jenže to se mi právě vůbec nedaří nastartovat. Víš co, mně chybí elementární zkušenosti.“ „Ale jdi! Vždyť už tu strašíš skoro deset let. Co jsi celou dobu dělal? Já měl pocit, promiň, že to zase vytahuju, že máš přítele, něco tajnýho, za co se stydíš. Občas jsi vypadal fakticky provinile, ale na druhou stranu jsem tě nikdy s nikým nenačapal. Ne že bych se snažil,“ dodal skoro omluvně. Baltazarovi se zatmělo před očima, ale velice rychle hrozící katastrofu odpálkoval: „Provinile přece vypadáš, když si ho honíš sám. Víš moc dobře, jak to s těmi zkušenostmi myslím. Normální lidi začínají s námluvami ve školce. Na střední prožívají hotové orgie a získávají to nejdůležitější vzdělání do
98