mi sjela noha po mokrým kořeni a kotník se mi v nízký tenisce podlomil. Já šla k zemi za ním. „Zmetku zákeřnej mstivej!“ ulevila jsem si skrze zuby zaťatý bolestí a vstala, abych mohla pokračovat dál. S každým krokem moje tempo klesalo, o běhu už se nedalo mluvit. Terén se zvedal a kotník bolel. Ale už to nebylo daleko, snad jen posledních pár set metrů, nanej výš kilometr. Ale tvářil se jak deset. Neustále jsem klopýtala, padala, válela se v blátě. Hlava mi jela na plný obrátky a můj policajtskej mozek nedokázal zastavit. Napadaly mě další a další a čím dál hrůznější věci. Co když ji ven někdo vylákal? Chce jí někdo ublížit? Nebo už to udělal? To se stalo, když mi křičela do ucha? Prodírala jsem se hustým maliním podél silnice, protože stezka byla v některých úsecích po těžbě dřeva tak zdevasto vaná, že spíš přestala existovat. Ze shora bylo slyšet auto. Jelo rychle. Hodně rychle. Pro jistotu jsem uskočila víc do křoví. Zakrátko olízly asfalt světlomety a ze zatáčky se vynořilo po starší empévéčko. Minulo mě. Kam tak pospíchalo? Co když byla Kája v něm? A jestli jo, dobrovolně, nebo proti svojí vůli? Jenže to byly všecko dohady. Jediný, co jsem věděla na tuty, bylo, že v okamžiku, kdy mi Kája volala, byla na Výhledech. Moje nohy automaticky šlapaly dál. Zbejvala poslední zatáčka. Za ní už by se mi měl otevřít výhled na památník, na monumentální sochu chodskýho barda. A na co ještě? Co tam uvidím? Zrychlila jsem. Další auto. Baar stál tam, co vždycky, a na první pohled bylo všechno v pořádku, nikde nikdo. Nic podezřelýho. Až když jsem se dobelhala blíž, všimla jsem si na jedný z laviček Kájinýho oblečení. A batohu. A na podstavci drahýho Jindřicha byl rozloženej čajovej servis. A hned na to… Památník stojí na mírným zatravněným kopečku, v létě vypadá, jako kdyby ho někdo zapíchnul do mechu. Pod ko pečkem je štěrková cesta. A na tý cestě seděla Kája. V plav kách, na nohou žabky a v ruce sluneční brejle. Jednu nohu na taženou před sebou, druhou pokrčenou a hlavu v dlaních. Na kraji trávníku kupička toho, co zřejmě bejval její mobil.
98