myšlenky, bože, stále cítím tvůj klín. Tu omamnou vůni, kterou bych chtěl ochutnat, vysát tě úplně celou. Začínají mi být dost těsné kalhoty, sakra… Musím to ukončit. Konečně jsi dopila. Můžeme odejít. Kdybys teď šla se mnou na hotel, dal bych ti co proto… do háje, musím si vzít ten zasraný prášek, nebo se stane něco, co fakt nechceš. Ďábelské myšlenky mi krátí cestu k tobě, když tě doprovázím. Dělám, že nevím, kde bydlíš, ale tvou adresu znám už dávno. Nevíš o mně skoro nic. To já o tobě vím mnohem víc. Nemáš zdání, čeho jsi schopná, neznáš pořádně ani samu sebe, ale neboj se, moc rád tě s tou Andreou za zrcadlem seznámím. Čekal jsem, že se rande protáhne, ale ty chceš domů. Třeba je to správné rozhodnutí, i když… jak sis hrála s klíči před domem, jak jsi je nenápadně upustila, aby ses musela ohnout, nebo jak sis pohrávala s vlasy… jsi sladká, když jsi nervózní. Jsi přitažlivá, když koketuješ, ale hlavně, už jsi moje. Ty chceš být moje! Ty chceš, abych tě znovu udělal! Chceš, abych ti ho tam zasunul! Ty chceš být moje děvka! Možná sis mě chtěla odvést nahoru, ale rychle měníš názor. Sprostě se otočíš a zmizíš v domě. Bez pusy. Bez rozloučení. Takhle ne, milá dámo! Takhle tedy ne. Tys mi normálně zabouchla před nosem a já jsem zůstal na ulici úplně sám. Dobře. Jak chceš. Asi je to na tebe moc a sex byl. Jasný. Nemáš chuť to opakovat. Jednou stačilo, zasměju se ironicky sám sobě a pomalu vyrážím k hotelu. Vejdu do těch otočných dveří, jež mě ve vteřině svižně vyvrhnou do interiéru, který vypadá celkem fajn. Na recepci si beru klíč od pokoje a ploužím se dál. Když vejdu do výtahu, cítím náhle neskutečný tlak v kalhotách. Okamžitě ho chytám rukou přes látku, myslím na tvou prdelku a cítím, jak mi tvrdne.
98