Kupodivu jako první praskne protější stěna. Prasklinou do kuchyně stříká voda. Ne, nemůžu to mít rychlé, budu muset sledovat, jak se hladina nebezpečně zvedá, a trpět nekonečným strachem. Zběsile dýchám, i když ze vzduchu, ve kterém chybí kyslík, nemám téměř žádný prospěch. Točí se mi hlava a jdou na mě mdloby. Jako bych snad mohl mít to štěstí a omdlít! Co bych za to dal! Popadne mě zoufalství. Hladina stoupá tak rychle, že záhy musím šlapat vodu. Nakonec mě natlačí na stěnu proti dveřím, která je nyní spíš stropem. Naposledy se zhluboka nadechnu, než voda zcela zatopí místnost. Cítím ale, že se tlak snižuje. Takže sedmdesát minut… Smiřuji se s tou nejhorší variantou. Dech nezvládnu zadržovat moc dlouho. Plíce mě nakonec donutí nasát vodu. Příšerně to řeže. Nádech mi pochopitelně nedodá potřebný kyslík a mé tělo zareaguje tak, že se dostane do velmi bolestivé křeče. Nadechuji se a vydechuji, ale stále nasávám jen vodu. Panikařím. Je to příšerný pocit. Ne tolik bolestivý jako jiné předtím, křeč smíchaná s panikou je spíš až moc děsivá. Marně dychtím po kyslíku. V životě jsem si nikdy nic nepřál víc než nyní ‒ aspoň jeden nádech! Vědomí, že takto jednoduchou věc, kterou jsem považoval za běžnou, už nikdy nedostanu, ještě zesiluje mé zoufalství. Mrskám sebou ve vodě, v níž je jak veškeré kovové úpění lodi, tak mé vlastní volání slyšet mnohem hlasitěji. Přeji si, abych se z toho dostal. Aby topení skončilo. Jenom jeden nádech vzduchu, prosím! Po chvíli si raději přeji, abych se už utopil. Abych umřel a nebyl. Tohle je strašné! Zkouším se přivést do hibernace, ale to není možné. Ne, prostě musím být celou dobu při vědomí. Jsem za to naštvaný. Topení mi připadá nekonečné. Až po dlouhých minutách se trochu uklidním. Nejspíš proto, že mi prostě dochází síly. Křeč mě pořád ochromuje. Už sebou nemrskám, jen se nehybně vznáším v zatopené místnosti. Oči mě pálí ze slané vody, ale nehodlám je zavřít. Ještě ne. To slabé světýlko, které vyzařuje můj obojek, ubírá celé situaci na hrůzostrašnosti. Autonomní buňky… Jak vlastně fungují? Vystačí si bez kyslíku nejmíň desetkrát déle než obyčejné lidské. Umí se efektivně zacelovat,
98