kupé, které teď sdílela se svým potenciálním přítelem (ten kluk s kučeravou kšticí tmavých blond vlasů byl fanoušek do nadpřirozena, což se Evě příliš nezamlouvalo). Pohodlně usazená, mírně netečná, možná dokonce romanticky smýšlející, přemítavě sledovala míjející noční krajinu, která v nezvykle jasném příšeří působila podivuhodně a přízračně. Jak jinak bys chtěla čerpat múzu, když ne ze svých vlastních zážitků, ha?! Raději se rychle vzpamatuj a vrať se zpátky do přítomnosti a zkus už konečně trochu… „… žít.“ „Cože? Promiň, co jsi říkal?“ zeptala se zpitoměle. „Řekl jsem, že si s tebou nedovedu představit žít. Jsi pořád duchem nepřítomná.“ „Promiň, já jen… přemýšlela jsem.“ „Ty pořád jenom přemejšlíš,“ obořil se na ni. „Nejsem zvyklej, aby mě holka ignorovala. Jiná by mi lízala podrážky, abych si s ní vyšel. Uvědomuješ si to?“ „Řekla jsem promiň.“ Otakar Sochor si musel v duchu přiznat, že si dnešní večer představoval jinak. Ve škole se vsadil, že tu holku pozve do kina a ještě téhož večera se spolu projdou po nebíčku lásky. Jenomže ona byla pořád v jiném světě. Mluvil na ni, ale ona nevnímala. Však jemu se ji podaří zkrotit. Pro něho žádná klisna nebyla dost divoká, protože on, Ota Sochor, měl neochvějné praktiky („Prozradím ti drobné tajemství, kamaráde, pokud mi ta svinská čubka dneska večer nedá, budu si ji muset vzít sám,“ nebo: „Medicínu studuju jenom proto, abych mohl vyšetřovat pacientky na pitevně. Ty totiž nemaj ve zvyku odmlouvat, už to chápeš, kámo?“ nebo: „V divadle života máme každej svoji roli, kamaráde, ty mi budeš psát domácí úkoly a semestrální práce a já dohlídnu, aby ti zůstaly všechny tvoje končetiny, co ty na to?“ nebo: „Ta Regan MacNeilová by stála za hřích… Kdybych byl exorcista já, nejdřív bych jí naplácal, teprv pak bych začal s vymítáním.“). „… každej říká, že moje milovaná Praha je džungle zalitá betonem,“ řekl a ušklíbl se. „Já pro změnu říkám, že venkov a všechno to zelený, co roste kolem Brna, je smradlavý a zapařený jako rozkrok matky Terezy.“ „Mně se zdejší krajina moc libí,“ odvětila mile. „Ale abych byla
98