Imunofarmakologie
ného svědění, erytému, kopřivky či drobného ekzému až po závažné či život ohrožující stavy, jakými jsou akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) či toxická epidermální nekrolýza (TEN). Často opomíjenými příznaky bývají změny motility gastrointestinálního traktu, jako je zvracení nebo průjem. Základní terapií všech těchto stavů je okamžité vysazení léčiva a následná symptomatická léčba projevů hypersenzitivity. Velmi závažné jsou pochopitelně akutní, život ohrožující a rychle se rozvíjející anafylaxe. První pomocí při rozvoji šokového stavu je podání adrenalinu (i.m. či i.v.). Léčiva z řady monoklonálních protilátek (např. antagonisty IL-17A) naopak volíme u pozdních závažných stavů hypersenzitivity (např. TEN). Terapie mírnějších příznaků a doplňková farmakologická léčba obvykle zahrnují užití antihistaminik, glukokortikoidů, u lokálních mírných projevů hypersenzitivity je možné také topické použití některých nespecificky působících látek (kalcium). V managementu lékové hypersenzitivity hraje dominantní roli prevence, která je však s ohledem na nepředvídatelnost těchto reakcí velmi obtížná. Riziko lze snížit zejména pečlivě odebranou lékovou anamnézou pacienta nebo výběrem léčiva mimo skupinu s významným alergizujícím potenciálem. V případě projevů přecitlivělosti je nutná striktní eliminace kontaktu s léčivem a substituce medikamentem z jiné skupiny, případně vhodná alternativa (kde lze). V celém procesu je pochopitelně klíčová edukace lékaře/farmaceuta i pacienta.
98