„Ale já jsem s tou kartou ještě ráno normálně platil,“ řekl, jako kdyby to nějak vylepšilo situaci, že mu nejde zapla tit teď. „Tak bohužel, ono ji to jako nezamítá, spíš ji ten terminál vůbec jako… nevidí. Tak bohužel jedině hotovost.“ „Jak je to ale možný?“ „Většinou je nějak poškozený ten čip. Ono stačí, že se to trochu ohne, a i když se to přímo nezlomí, časem to přestane fungovat. Neškrábal jste si s tím sklo třeba, nebo něco podob nýho,“ zasmála se pokladní takovým tím řečnickým způso bem, protože takhle blbej snad nikdo ani být nemůže. Taxikář vytúroval motor a ostentativně naštvaně přejel k jinému volnému stojanu. Zvláštní, jak se dokáže v místnosti bleskově změnit atmo sféra. Ještě před minutou Lukáše prodavačky určitě považo valy za chlapa, který pod progresivní značkou dře pro svou rodinu a přitom ještě nezapomene ženy svého života obdaro vat květinou, ať to stojí, co to stojí. Teď na něj rázem koukaly jako na otrapu, co si natankoval plnou a k tomu nabral plnou náruč píčovin, a přitom to nemá čím zaplatit. „Já se moc omlouvám za komplikace, dámy… ale přiznám se teda, že vůbec netuším, jak se tohle řeší,“ řekl v rozpacích.“ „Copak, knedlíky už nesypou?“ neodpustil si taxikář v tričku s nápisem Made in Czechoslovakia, který přišel zaplatit k vedlejší pokladně. Hodil na pult dvoulitr, poručil si ještě troje zlaté Davidoffky a nechal obsluze stovku tringelt. Cigára se mu barevně hodily k tlustému řetězu, který měl mezi hlavou a chlupatým hrudníkem, ale ne na krku, protože ten, pokud existoval anatomicky, tak opticky teda fakt ani trochu.
98