Třpyt, vášeň a slzy (Ukázka, strana 99)

nebyla opilá, ale část nervozity ze mě opadla a jakžtakž jsem se uklidnila. Po návratu do hotelu panoval v pokojích shon, jak se všichni chystali na vystoupení. Dny, jako byl ten dnešní, byly pro panoptikum důležité a s přípravou si všichni pomáhali. Oběma rukama jsem se přidržovala sloupku palandy, zatímco mi Olivia utahovala šněrování korzetu co nejpevněji, abych měla co nejužší pas. Dosud jsem si nezvykla nosit korzet, ale všechny tři se shodly na tom, že každá žena z lepší společnosti, což my jsme, ho nosí, ale já jsem s každým škubnutím za šněrování útrpně zarývala nehty do dřeva a cítila jsem, jak mi ta ďábelská věc svírá plíce. „Ještě jednou… výborně. To by mohlo stačit.“ Olivia spokojeně pokývala hlavou, načež mi s Vivian pomohly do černobílých šatů, které jsem si dnes oblékala poprvé. Když jsem byla oblečena, Olivia mi svými dlouhými obratnými prsty pianistky vyčesala vlasy do úhledného drdolu, který sepnula ozdobnou sponou a na krk mi připnula diamantový náhrdelník, jež mi pro dnešek velkoryse půjčila. Když jsem na sebe pohlédla do zrcadla, nemohla jsem uvěřit, že jsem to opravdu já. V elegantních šatech zvýrazňujících vosí pas, s bezprstými rukavičkami z černé krajky a diamantovým náhrdelníkem jsem vypadala jako úplně jiná žena. Zdálo se mi, že je to trochu přehnané, ale mé tři společnice si mne obdivně prohlížely a uznale pokyvovaly. Krátce po třetí hodině jsme sešly do salónku v přízemí, malé místnosti s krbem, dvěma značně opotřebovanými pohovkami a skromnou knihovnou, kde už v barevných skupinkách postávali a posedávali ostatní a čekali na dostavník. Snad nikdy jsem neviděla tolik elegantně oblečených lidí pohromadě. Všichni si oblékli to nejlepší,