Campbell5-zlom.qxd28.2.20248:12Stránka98
Soudkyně Conroyová přijala hovor po prvním zazvonění. „Bojím se, že tam pořád stojí,“ hlesla Madison. „Vidíte ho?“ „Ne, jen to cítím.“ „Zhasla jste světla?“ „Ano.“ „Kde jste?“ „Nahoře v pokoji pro au-pair. Zavolám policii.“ „Ne. Madison, to není nutné. Určitě už je pryč.“ „A co když ne? Měl pistoli. Viděla jsem pouzdro.“ „Nebojte se. Chtěl otravovat, ale jasně jsem ho varovala. Vždyť jste to slyšela.“ „Co když vás neposlechne?“ „Poslechne. Věřte mi, já ho znám.“ Madison spadla brada. Až do této chvíle měla plnou hlavu starostí a strachů, než aby se mohla zamyslet nad povahou vztahu soudkyně a toho muže u dveří, ale teď to bylo venku. Byli si blízcí. On jí říkal Kathy. A ona jemu… Charlie. Tak moment. Pistole, větrovka. Zmínka o „opravdové policii“. Madison najednou věděla, kdo to byl. Kdo to musel být. A chtělo se jí zvracet. „Je to policajt, že?“ řekla. Policajt z případu mého bratra. „To je jedno.“ „Jsem ve vašem domě, sama, a dole u dveří je ozbrojený muž. Mně to tedy jedno není.“ „Nemůžu vám to teď vysvětlovat. Je to osobní. Ale věřte mi, od vás nic nechce.“ „Je to váš přítel?“ „Ne.“ „Tak co je tedy zač?“ 98