P etr Urban
Ale je to pravda. Jsi výjimečný. Copak by nás Osud nebo Bůh spojil dohromady, kdyby tomu tak nebylo? Tehdy před lety ještě neexistovalo nic jako Dotek, takže jakmile jste provedli všechny ty bolestivé pokusy, zájem o mou osobu ustal – a ty sis mě mohl odvést domů. Desatero byl skvělý nápad na první rande. Ten tanec, hudba, nálada té noci! Myslím, že tušíš, že se mi tam tehdy líbilo. Vždyť jsem se druhý den ráno probudila ve tvé posteli. A ty ses na mě tak provinile koukal, že jsem ti úplně propadla. Danny, miláčku můj. Proč ti to píšu, viď? To se ptáš. Víš, truhlíku, stalo se toho od té doby tolik. Nevím, jestli si na naše začátky pamatuješ. Tak jsem ti tu naši minulost chtěla takhle sepsat. Protože budoucnost s tebou nevidím. DANNY! PROSÍM TĚ, NEVOLEJ MI! ČTI DÁL! MOC PROSÍM, MILÁČKU! Známe se, kolik… dvanáct let, pět měsíců a dva dny? Kdo by to počítal, viď? Tolik let. A tolik obrovských změn. Železné město se stalo Svatým. Kde byly dříve hotely, začaly se stavět chrámy. Stánky s rychlým občerstvením se staly rychlými zpovědnicemi na půli cesty. Dříve ještě tolerovaná rocková hudba ztichla a nahradily ji veselé náboženské chorály pro mládež. 98