se žen, které pobaveně sledovaly, jak Benita prstem kreslí k’eswu obsaženou v loraypu.“ Loraypu totiž vznikne, když se k’eswa spojí se svým zrca dlovým obrazem. Franquemont viděl jen hotové vzory a ne všiml si jejich základních prvků. Unikla mu symetrie a základ ní matematika vzorce — a s tím i klíč k jeho zapamatování, reprodukci a vylepšování. Později o andských tkadlenách napsal: „Když se učí tkát, zahrnuje to nejen zvládnutí technik a práce se stavem, ale také principů symetrických operací, jimiž se z poměrně prostých kousků informací buduje kom plexní struktura.“11 Matematik Lynn Arthur Steen ve svém významném článku z roku 1988 volá po nové definici svého oboru, která by byla širší než tradiční „věda o prostoru a číslech“, založená na geometrii a aritmetice. „Matematika je vědou vzorců,“ napsal. Matematik hledá vzorce v číslech, v prostoru, vědě, počítačích i fantazii. Matematické teorie vysvětlují vztahy mezi vzorci; funkce a mapy, operátory a morfismy spojují jeden typ vzorce s jiným a vytvářejí tak trvalé matematické struktury. Matematické aplikace využívají těchto vzorců k „vysvětlení“ a predikování přírodních fenoménů, jež do vzorce zapadají. Vzorce naznačují přítomnost dalších vzorců, často vznikají vzorce ze vzorců. Matematika tak následuje vlastní logiku, začíná vzorci z vědy a dokončuje portrét připojením všech vzorců, odvozených z těch původních.12 Pojem matematika odkazuje jak na vědecké zkoumání vzorců, tak na samotnou povahu vzorců. Symetrie v andském tkaní jsou matematické struktury. Teorie grup, která je popisuje, je matematickou vědou. V obou případech „vzorce naznačují přítomnost dalších vzorců“, včetně „vzorců tvořených vzor ci“. Každý tkadlec provozuje matematiku, podobně jako Mo lièrův pan Jordán, který mluvil v próze, aniž si to uvědomoval. Ale jako v případě pohybu planet, i tady je potřeba matema
100
Látka