vietnamského původu. Poté, co byla přijata na vysokou školu v Praze, její ro diče prodali dům a celá rodina se do Prahy přestěhovala. V Praze Linda také poznala svého přítele, Čecha, kterého její rodiče celkem bez problémů akcep tovali. Linda ve svém vyprávění klade velký důraz na přináležitost k České republice a říká, že se vždy považovala spíše za Češku, a to jak ve svých kul turních praktikách, tak ve svém světonázoru a pojetí sebe sama. Na podporu svého tvrzení uvedla, že má české občanství, češtinu ovládá lépe než její český přítel, má více českých než vietnamských přátel, necítí se dobře na Sapě, pro tože se tam koncentruje mnoho Vietnamců a svým dětem chce v budoucnu dát česká jména. Svou identitu konstruuje v kontrastu s identitou starší ses try, která je dle jejích slov daleko více ovlivněna svým vietnamským původem a která jí často vytýká, že by neměla zapomínat na svou kulturu a své kořeny. Prostě já jsem taková, že jdu ven a že máma zůstane sama doma, tak O.K., jeden dva dny v pohodě, jako že to nejde. A ségra vždycky, že máma je chudák sama doma a já jsem furt někde venku s kamarádama a že mi nezáleží na rodině. Říkám, záleží, ale tak dávám to jinak najevo nebo prostě. No to je typický pro konfuciánství, pro rodinu. Rodina je na prvním místě.
Přestože o sobě Linda hovoří jako o Češce, je zřejmé, že si je vědoma i svého vietnamského původu. To je patrné například v okamžicích, kdy říká, že nej horší je, když její přítel nechápe „naši kulturu“. Je to dáno tím, že vyrůstala v rodině, kde se dodržovaly některé kulturní tradice, a její rodiče vždy dbali na to, aby jejich děti nezapomněly na své kořeny (například dbali na to, aby se Linda učila vietnamsky). I když Linda necítí potřebu svůj vietnamský pů vod, který bere jako samozřejmost, zdůrazňovat, je zřejmé, že je na něj hrdá. V biografii Lindy se podobně jako v příběhu Hanky neobjevují žádné momenty, které bychom mohli označit jako krizové či problematické v oblasti formování vlastní identity a ve spojitosti s otázkou etnicity. Pozitivní roli v tomto směru sehráli pravděpodobně především její rodiče, kteří sice byli velmi přísní, ale zá roveň i poměrně flexibilní a vstřícní. Při výchově dbali na to, aby svým dcerám dostatečně předali vietnamské kulturní hodnoty, zároveň však projevili otevře nost tím, že se stavěli tolerantně k její volbě českého partnera.
5.2
Konstruování identit ve vztahu k Vietnamu a vietnamské kultuře
Všichni potomci Vietnamců, až na několik výjimek, vyrůstali v rodinách udržujících intenzivní vazby s Vietnamem, v transnacionálním sociálním
98