Issuu

Na tomto místě zmíníme ještě další důležitý důraz, o němž Kempenský hovoří a který je velmi významný i pro duchovní pastýře, a tím je nezanedbávat sebe a svůj duchovní život. Myslí hlavně na klášterní soužití, ale jeho poznání zcela určitě má široký pastorační význam také pro faráře, kazatele, kněží a diakony, jež musejí většinu svého času, svých fyzických i psychických sil věnovat službě druhým, někdy až do vyčerpání, a nemají čas ani na sebe, ani na svou rodinu. Těm náš teolog radí: „1. Najdi si čas, kdy se můžeš věnovat sám sobě a často přemýšlej o Božích dobrodiních … Čti takové věci, které vedou spíš ke zkroušenosti, než aby zaměstnávaly mysl“.173 Tato rada je důležitá, protože všichni církevní služebníci žijí také ve velmi uspěchané době, všichni jsou vytíženi prací natolik, že už nemají čas ani na chvíle osobního ztišení, osobní studium Písma, vzájemné soužití v rodinách a v příbuzenských vztazích. Společně s tím zmíníme ještě dva pojmy Kempenského, které se týkají života všech lidi, a to jsou štěstí a svědomí. Touha po štěstí provází všechny lidi od narození až po hrob a většina lidí si představuje své štěstí podle sebe. Jedni je spojují s majetkem, penězi a bohatstvím, druzí se považují za šťastné, když jsou zdraví. Na rozdíl od toho náš teolog spojuje lidské štěstí s odříkáním a svědomím: „Opravdová svoboda a pravá veselost je jen v Boží bázni a v dobrém svědomí … Šťasten, kdo se odříká všeho, co by mohlo poskvrnit nebo obtížit jeho svědomí“. Právě proto je důležité, aby každý, kdo chce být šťastný, neignoroval vnitřní hlas svého svědomí, protože „1. Slávou dobrého člověka je svědectví dobrého svědomí. Měj dobré svědomí a vždy budeš mít radost“.174 Symbióza štěstí a svědomí odlišuje Kempenského od jiných sekularizovaných filozoficko-etických pojetí.175 V životech mnohých lidí se velmi často stává, že když dosáhli všeho, po čem toužili, nemusí být šťastnými, pokud prožívají výčitky a obviňování ve svých svědomích z mnohých špatných způsobů svého jednání. Obojí, osobní štěstí i dobré svědomí, se ani dnes nedají úplně odloučit od pastorační péče. Nyní ještě krátce ke dvěma akcentům, jež se týkají duchovní přípravy k přijetí svátosti Večeře Páně. V této souvislosti se teolog Kempenský zmiňuje o třech podmínkách. První je láska věřícího k Pánu Ježíši Kristu: „Neboť každý, kdo miluje, připravuje svému drahému miláčkovi nejlepší a nejkrásnější místo“ a láska hostitele, v tomto případě přítomného Ježíše Krista, spojuje s láskou hosta. Druhý předpoklad účasti je osobní sebezkoumání, jímž se účastník odděluje od hříchů: „Chceš-li, abych přišel k tobě a zůstal u tebe, odstraň starý kvas, očisti příbytek svého srdce … a s hořkostí duše se rozpomínej na své přestupky“ (Ž 101,8). Třetí podmínka k přijetí Večeře Páně podle Kempenského je bezvýhradné spoléhání na Boží milost v Kristu: „2. Věz však, že se nemůžeš dostatečně připravit vlastní zásluhou, i kdyby ses připravoval celý rok a nemyslel na nic jiného. To jen 173 T. Kempenský: Následování Krista, s 30, s. 32. 174 Ibid., s. 33 a 53. 175 Některé filozoficko-etické aspekty jsou obsaženy in: Filosofický slovník, kolektiv autorů, Olomouc 1998, heslo: Štěstí; Filosofický slovník, kolektiv autorů, Olomouc 1998, heslo: Svědomí. – 98 –