Markovič: Lovec přízraků
Blanka Tvrdíková uvedla, že se vrátila z práce kolem čtvrt na šest ráno. Když vstoupila do bytu, vyšel ze záchodu Tvrdík. Divila se, co manžel v bytě dělá. Odpověděl, že ji přišel navštívit a přesvědčit se, jestli ho má pořád ráda. Ona odsekla, že ho v bytě nechce, že tam nemá co dělat. Přitom si odložila a chtěla jít do pokoje, kde spala matka s dětmi. Ale bylo zamčeno. Volala matku, ale nikdo jí neodpovídal. Znovu s manželem diskutovali. Tvrdík prohlásil, že ji má rád, že to spolu mohou ještě zkusit… „Nadávala jsem mu, říkala jsem mu, aby šel do hajzlu, že jsme spolu skoncovali, že mne zklamal. Že kdyby nepil, tak jsme mohli spolu spokojeně žít. Když jsem s ním mluvila, tak se manžel choval úplně normálně… Pak začala dcerka křičet, abych jí dala napít. Manžel začal odemykat dveře, to mě udivilo, předtím mi tvrdil, že zamkla zevnitř moje matka… Vběhla jsem do pokoje, děti seděly na posteli, kluk měl na sobě pyžamo celé od krve. Volal na mě, že ho táta něčím tloukl a píchal, že předstíral, že umřel, že na něm potom babička ležela a byla tak těžká, že s ní nemohl pohnout. Holka měla monokl pod okem… Povídala jsem Honzo, cos to udělal! V tu chvíli se po mně ohnal paličkou na maso, já jsem nastavila ruku, takže místo do hlavy mě uhodil do ruky. Manžel mi začal říkat, abych nebláznila, že babičce není pomoci, abych nekřičela, jinak že mě zastřelí. Já jsem se snažila mu říkat, aby odešel, že nikomu nic neřeknu, on pak odešel… Než děti odvedla sousedka, řekly mi, že tatínek zabil babičku, bylo to pro mě hrozné. Syn měl pořezanou ruku, byl pobodaný na břiše, měl oteklé rty, vlastně měl oteklý obličej celý, měl bodné rány na více místech, stále omdléval. Pořád opakoval: Markétko, schovej se, dělej, že si mrtvá, nebo nás táta dobije! Holka měla nateklý nos, strašnou bouli na čele a bodnou ránu v břiše… Ještě dodávám, že manžel mně vzal 280 korun, které jsem měla uložené v krabičce od doutníků.“ 98