něj, nebo dokonce s někým jiným nedovedla vůbec představit. Kromě toho jí celý život dělalo potíže dělat závažná rozhodnutí a měla ve zvyku je odkládat tak dlouho, až už jich nebylo zapotřebí. Sice stále častěji přicházely chvíle, kdy se v ní zvedala nechuť k Leovi, protože si náhle v souvislosti s nějakou drobnou příhodou, jíž se stala svědkem, uvědomila jeho hulvátství a pomyslela si, že už s ním dál nemůže být, avšak vždycky si nakonec řekla, že na takové rozhodnutí je ještě dost času. Pro Elu se tedy její vztah k Leovi stále více stával zdrojem smutku, zato její rodiče byli z jejího přítele od počátku nadšení a jejich nadšení s léty rostlo. Když po nějaké době po seznámení s Elou začal v některých dnech přespávat v jejím pokoji, její matka si vždy ráno přivstala, aby dětem, jak je oslovovala, připravila pořádnou snídani; pak mlčky seděla u stolu naproti nim, dívala se na tváře dětí přes misky, talíře, sklenice a hrnečky a připadalo jí, že s vůní smažených vajíček, pomerančového džusu a kávy vdechuje jako slastnou ingredienci příslib šťastné budoucnosti. Leovi rodiče se k Ele sice chovali přívětivě, ale Ele se zdálo, že si myslí, že jejich syn má na víc. Leo se k Ele často choval protektorsky a Elu to zpočátku těšilo (potřebovala v životě oporu a dlouho ji omylem zaměňovala s Leovým nadutým vyjadřováním převahy), ale s tím, jak její láska pomalu chátrala a měnila se ve zvyk se všemi vadami i výhodami, jaké jsou zvyku vlastní, jí takové projevy začaly být nepříjemné. Ale pořád ještě měla ráda soboty a neděle, kdy
98