„Na sebelítost už je trochu pozdě... No nic... Pojedu domů si odpočinout... Už je toho na mě moc!“ Promnul si rukou svůj unavený obličej, vzal z nočního stolu nedojedené burrito, půllitrovou plastovou láhev s limonádou a vstal z vězeňské postele. „Jen běž, synku... Dneska jsi pro mě udělal dost.“ „Teď zavři oči a prospi se... Zítra se pokusíme promluvit se soudcem o kauci... Dobrou.“ Políbil svého otce na tvář a přešel k mřížovým dveřím, kde už čekal uniformovaný strážník a přes bzučák mu je otevřel. Když pak jeho syn vyšel ven z vězeňské cely, Enrique ulehl na záda a pokusil se usnout.
98