Prázdný dům (Ukázka, strana 99)

návštěvy. Všechny mé síly se soustředily na přítomnost a neustálé napětí z pozorování, čekání a naslouchání bylo nadmíru výmluvné. Shorthouse stále vyprávěl o svých dobrodružstvích. Něco opatrně a tiše se přesunulo do masy sena naproti. Tam jsem to na chvíli ztratil, ale vzápětí jsem to znovu zachytil výš. Držel se jako velký netopýr na boku stodoly. Něco se za ním táhlo, nedokázal jsem rozeznat co. Plazilo se to po dřevěné stěně a začalo se to pohybovat podél jednoho z trámů. Když jsem to pozoroval, zmocnila se mě otupělá hrůza. To, co se za tím táhlo, bylo zřejmě lano. V tu chvíli se znovu ozval šepot, ale jediná slova, která jsem zachytil, se zdála být bez významu; bylo to skoro jako jiný jazyk. Hlasy se ozývaly nade mnou, pod střechou. Najednou jsem zahlédl známky aktivního pohybu, který se odehrával hned za místem, kde ta věc ležela na trámu. Tam nahoře s ní bylo ještě něco jiného! Pak následovalo lapání po dechu, podobné zrychlenému dýchání, které doprovází námahu, a v příští chvíli se černá hmota propadla vzduchem a visela na konci lana. Okamžitě se mi to všechno vybavilo. Vyskočil jsem na nohy a bezhlavě se řítil po podlaze stodoly. Nevím, jak jsem se v té tmě dokázal pohybovat tak rychle, ale už v běhu mi blesklo hlavou, že se k noži nedostanu včas, abych tu věc odřízl, nebo že zjistím, že mi ho někdo vzal. Nějak – bohyně snů ví jak – jsem vylezl nahoru za balíky sena a vyhoupl se podél trámu. Visel jsem samozřejmě za ruce a nůž už jsem měl mezi zuby, i když jsem si nepamatoval, jak se tam dostal. Byl otevřený. Masa, visící jako bok slaniny, byla jen pár stop přede mnou a já jasně viděl tmavou linii provazu, který ji připevňoval k