97
Strach, důležitý hráč na poli školní úspěšnosti
petenci. Obdobně jako obava z neúspěchu v Atkinsonově pojetí (in Heckahusen, 2008) je i pasivní strach Schmaltem (2005) popisován jako inhibující proměnná. Aktivní forma strachu na druhé straně bývá spojována s vyšším emocionálním prožíváním výkonových situací a anticipací hrozícího nebezpečí. Je chápána jako facilitující proměnná, která je aktivována jedincovou zdatností zvládat výzvy tak, aby nedošlo k selhání. Tito lidé se vyhýbají hrozícímu neúspěchu vynaložením větší snahy (sledujme podobnost s přibližovacími strategiemi v cestě za plněním cílů). Ze Schmaltových výzkumů a tezí vyplývá, že pasivní strach oslabuje výkon a potěšení z plnění úkolu i naději na úspěch (pozitivní výkonová motivace) a aktivní strach má na výkon pozitivní dopad, protože aktivuje snahu jedince překonávat překážky. Tato shrnutí se nám mohou zdát příliš zjednodušující a možná i nepřesná, takže aktivní a pasivní formu strachu se pokusíme analyzovat hlouběji a z různých perspektiv. Do diskuse můžeme zahrnout i Grayovu teorii RST. Gray (1987; Gray & McNaughton, 2000) rozlišuje mezi třemi motivačními systémy: behaviorálním aktivačním systémem (BAS), systémem útěk–boj–zmrazení (FFFS) a behaviorálním inhibičním systémem (BIS). BAS, který je spojován s mezolimbickým dopaminovým (DA) systémem, reaguje na nepodmíněné a podmíněné podněty odměny, nepodmíněné a podmíněné beztrestné (bezpečnostní) podněty a nové podněty, které mohou být odměňující. Zapojuje se do stavů přístupové motivace, ale také do aktivního vyhýbání se (např. když jedinec musí generovat určité chování, aby dosáhl bezpečného místa v prostředí). FFFS je aktivován nepodmíněnými a podmíněnými podněty bez odměny (frustrace), nepodmíněnými a podmíněnými podněty trestu a novými podněty, které mohou být nebezpečné. FFFS zprostředkovává chování, které odstraňuje averzivní stimulaci, jako je panický útěk (uniknutí predátorovi nebo škodlivé situaci), zmrazení (simulace, že je organismus mrtvý, nebo odpoutání pozornosti od sebe) nebo obranný útok (jako poslední možnost, pokud již byl organismus napaden nepřítelem nebo predátorem). Grayova teorie (1987) tedy rozlišuje nejen mezi přístupem a vyhýbáním se, ale navíc mezi aktivním a pasivním vyhýbáním se a obranným únikem. Dále aplikuje tyto motivační stavy na různé systémy. Přiblížení a aktivní vyhýbání se (jako přístup k bezpečnosti) jsou zprostředkovány aktivací BAS, únik aktivací FFFS a pasivní vyhýbání (a obecněji řešení konfliktu přiblížení–vyhýbání se) aktivací BIS. BIS systém tedy řeší konflikt mezi BAS (pro aktivní přiblížení se) a FFFS (utéct). Podle Graye a McNaughtona (2000) se FFFS při řešení konfliktů vždy projeví nárůstem intenzity negativních reakcí (tj. celkovým zvýšením vnímané intenzity ohrožení). Na podkladě těchto reakcí je možné vysvětlit jev, kdy osoba