Ale ani Velkým terorem se Rudá planeta dostateč-
otevřené knize (1950). Můžeme se jen dohadovat,
pokračovala, i když už ne tak drasticky a v tako-
bě a vytvoření obrazů právě s těmito tématy.
ně nenasytila a likvidace představitelů moderny vém rozsahu. Její obětí se nakonec stal i blízký
co na sklonku života vedlo Tatlina k návratu k mal-
Tatlinův přítel Nikolaj Punin, spisovatel, umělecký kritik a dříve i vysoce postavený komisař. Po
krátkém zadržení v roce 1935, kdy ho zachránila
1
jeho přítelkyně Anna Achmatovová, byl v roce
2 3
souzen k nuceným pracím v gulagu za polárním
4
1949 znovu zatčen za podporu formalismu a odkruhem, kde nemocný zemřel vyčerpáním.
Vladimir Tatlin, jeden z hlavních hrdinů Schei-
jenovy knihy, umírá v osamocení 31. května 1953, necelé tři měsíce po Stalinově smrti, a na jeho
pohřbu se údajně sejde jen osm nebo devět lidí.
Byl po velkou část svého života legendou a prototypem proletářského umělce, díky čemuž se mu podařilo ze spárů bolševického vraždění unik-
nout. Jeho poslední práce z konce čtyřicátých let jsou kupodivu dvě zcela realistické malby, obraz Maso (1947) se zapíchnutým nožem a Lebka na
28. Malevičovo tělo vystavené při smutečním obřadu a pohřební průvod v Leningradě. 29. Vladimir Tatlin: Maso, 1947, olej na plátně na kartonu, 61 × 71,5 cm, Treťjakovská galerie, Moskva. Repro: arthive.com
96
5
Scheijen, Sjeng: Avantgardisté. Ruská revoluce v umění 1917—1935 (2023), Host: Brno, s. 506. Ždanov, A. A.: O umění (1950), Orbis: Praha, s. 7. Treťjakovskaja galereja: ot avangarda do postmoděrnizma. Mastěra XX veka (2006), Gos. Treťjakovskaja galereja: Moskva. Besançon, Alain: Zakázaný obraz. Intelektuální dějiny obrazoborectví (2013), Barrister & Principal: Brno, s. 309—310. Groys, Boris: Gesamtkunstwerk Stalin. Rozpolcená kultura v Sovětském svazu / Komunistické postskriptum (2010), Akademie výtvarných umění v Praze, s. 33.