JAROSLAV STRNAD Poválečný či přesněji řečeno „poúnorový“ český literární exil se dlouhodobě potýká jednak se Skyllou zčásti nevyhnutelného zapomnění, neboť čas letí a tuzemské písemnictví jako celek prochází a již prošlo několikerou generační proměnou, jednak s neméně nepomyslnou Charybdou minimálního povědomí o našich autorech, kteří odešli do zahraničí právě po únoru 1948. Nepochybně se to týká i tvůrčího, zejména beletristického odkazu exilového prozaika a publicisty Jaroslava Strnada (1918–2000), který občas bývá v rozličných mediálních zdrojích téměř soustavně, ne-li tvrdošíjně zaměňován se stejnojmenným českým renomovaným indologem. Naštěstí k tomu nedochází v neúnosné míře v literárních slovnících, ovšemže především v polistopadových, po nich však málokterý zájemce sáhne jako po
Jaroslav Strnad: Job. Konfrontace, 1976
98