kapitola pátá REVOLUCE
Kapitalismus nám sliboval život v hollywoodském houpacím křesle. Místo toho sedíme na vysokorychlostní horské dráze, jejíž konstrukce se rozpadá. Cyklus našeho přivlastňování a zhodnocovací spirála vyčerpávají přírodu, vnější i vnitřní. Slepě se zařezávají do souhry planetárního ekosystému a do jemnějších společenských vztahů. Kapitalismus ničí životy a ničí i samotný život. Dá se vůbec tahle jízda ještě zastavit? Vrátí nám někdo vstupné? Nebo dokonce vlastníme akcie té dráhy? Jak odtud pryč na svobodnou cestu a do vzdušných výšin? Může se ta věc zastavit, anebo při tom vykolejí? Nejsme příliš pevně připoutáni k sedačkám? Jak by pak měla vypadat revoluce pro život?
Ó, FORTUNO! Každý už dnes ví, že konec dějin triumfálně vyhlašovaný po roce 1989 byl chybnou diagnózou – viděli jsme v posledních desetiletích, jak se rýsují nové politické frontové linie a právě tak v nich zažíváme ekonomické a dějinné, dokonce plane98