D
98
dajích, špatné kurzovní politice a odlivu kapitálu. Pokusy řešit krizi v oblasti zahraničního zadlužení společným postupem všech států kontinentu, popřípadě alespoň regionálními uskupeními (cartagenská skupina v roce 1984 či skupina osmi v roce následujícím) skončily však neúspěchem a jednotlivé země musely vyjednávat s věřiteli v separátních rozhovorech. I státy (především Kolumbie, Peru a Argentina) stavějící se zpočátku ke splácení dluhů značně kriticky (podporované v těchto stanoviscích tehdejšími socialistickými státy a zejména Kubou, která se pokoušela využít situace k posílení vlastního postavení samozvané mluvčí Latinské Ameriky) musely nakonec dluhy uznat a vyjednat jejich restrukturalizaci a splátkové kalendáře. Tato politika sice vedla po roce 1987, kdy zadlužení dostoupilo vrcholu, k přechodnému zlepšení, na počátku 90. let však už dosáhl dluh výše z roku 1987 a pozvolna dále stoupal k hranici 500 miliard dolarů. Dluhová služba a splácení dohodnutých částek a úroků přitom vesměs pohlcovaly velkou část prostředků získaných exportem. I nadále se ovšem projevoval příznivý trend poklesu zahraničního zadlužení k procentu hrubého celkového produktu Latinské Ameriky. Dosáhl-li v roce 1984 50 % hrubého produktu regionu a tuto hranici v roce 1987 dále překročil, poklesl do roku 1993 pod 45 %. Tento trend pak
trval i v 21. století, kdy zůstával HDP nad 40 % pouze v Argentině. V absolutních číslech ovšem rostl ve velké většině zemí regionu a zůstává velkým problémem všech latinskoamerických zemí, zatěžuje jejich vnitřní politiku a nepříznivě zasahuje do mezinárodních vztahů, především do vztahů k USA a k hospodářsky nejsilnějším zemím Evropy.
▪ Luis de Sebastian: La crisis de America Latina y la deuda extranjera, Madrid 1988; External Debt in Latin America: Adjustment Policies and Renegotiations, Santiago de Chile 1985; Paul W. Drake (ed.): Money Doctors, Foreign Debts, and Economic Reforms in Latin America from the 1890s to the Present, Willmington 1994; Walter Eberlei: Wege aus der Schuldenkrise: Perspektiven und Optionen für die Großschuldner Lataeiamerikas, Duisburg 1991.
dodatek Plattův – dokument upravující podmínky, za kterých ukončily Spojené státy v roce 1903 okupaci Kuby a uznaly její nezávislost. Jeho znění navržené senátorem O. H. Plattem přijal americký Senát 27. února 1901 a po bouřlivém jednání 13. června 1901 i kubánské ústavodárné shromáždění, které začlenilo dodatek do ústavy Kuby. V roce 1903 se stal součástí smlouvy mezi USA a Kubou, podepsané 22. května. Dodatek vycházel z požadavků amerického ministra obrany Elihu Roota, který na jedné straně odmítal přemě-
Zahraniční dluh některých zemí Latinské Ameriky (v miliardách US $) země
1978
1982
1987
1995
2014
Argentina
13,3
43,6
Bolívie
2,2
3,2
51,6
84,0
115,7
4,8
4,7
Brazílie
52,2
85,3
121,3
8,0
157,0
535,4
Ekvádor
4,0
7,9
Guatemala
0,8
1,5
9,9
13,9
21,7
2,6
3,0
Chile
7,4
17,4
15,9
20,6
20,9
140
Kolumbie
5,1
10,3
Kostarika
1,7
3,4
15,6
19,4
84
4,5
4,5
18,3
Kuba (odhad)
31,7
25,2
128,3
438,4 10,2
Mexiko
35,7
86,1
105,1
Nikaragua
1,4
3,1
6,8
11,0
Panama
2,3
3,9
4,8
7,1
15,4
Paraguay
0,6
1,3
2,0
1,9
8,7
Peru
9,6
12,3
16,2
22,6
56,4
Uruguay
1,0
2,6
4,0
5,0
17,5
Venezuela
16,6
32,0
32,5
36,8
69,6