Přednost při chůzi o berlích (Ukázka, strana 99)

Pocítila po lososu nepříjemnou sladkost v puse. Zbavila se jí za pomoci pommes frites, které si Ann vybrala pro sebe ke kuřeti. Betty si pro sebe na omluvu řekla, že studené by jí určitě nechutnaly. Naprala se, jak se patří. Oči se jí začaly nad stránkami pomalu zavírat. Náhle se zarazila. Uvědomila si, že bude brzy dusno. Kvůli pití ne, myslela si, Ann i Susan se ho napily a určitě nevědí kolik. A také u pommes frites si budou jen těžko pamatovat, kolik jich ve skutečnosti bylo. A to chybějící stehno z kuřete? Snad si ho Ann po trápení s otcem nevšimne. Ale co ten losos? Ten na talíři vůbec nezůstal. Rozhodla se to svést na pejsky. Zpod stolu se k němu dostat nemohli, jenže chytrou Betty, hlavu sečtělou, napadla spásná myšlenka, jak z toho ven. Položila si oba buldočky na klín a prázdný talíř přitáhla k sobě. Svede to na ně a basta. Až nyní si mohla dopřát klid a začít poklimbávat. Naproti, jakoby v zrcadle, viděla sebe s obličejem strýce Johna omdlívajícího z přejedení. Jediné zatím stále vzhůru, hladové a hodně vyčerpané, byly Ann a Susan, které do Johnova bezedného žaludku vpravily nejen jeho porci kuřete a americké brambory, ale i steak určený původně pro Susan a víc než půl misky zeleninového salátu. No a k tomu, jak jinak, samozřejmě sklenici piva. „Kručí mi v břiše, možná tím ruším lidi kolem,“ poznamenala Ann směrem k Susan, která jí k tomu souhlasně přikyvovala. „A což mne,“ reagovala Susan a chytla se za břicho. Obě se odklonily od Johna a plny očekávání vrhly pohled na stůl „hojnosti“. Pro mohutnou a hladovou Ann a její štíhlou matku, „hltavý kombajn,“ jak jí doma říkali, která mohla jíst prakticky bez přestání a 98