98
o s u d o v á
p o s e d l o s t
Clement přikývl. „Ta vypověděla, že Gisela léky brát nechtěla a často lhala o tom, jestli už si je vzala.“ „To je v podstatě pravda,“ přikývla Julie. „To jsme u ní všichni zažili. Otupovaly ji, víte? A ona chtěla všechno prožít a cítit naplno. Tvrdila, že lidi, co nic necítí, nejsou skutečně naživu.“ Takže aspoň v tomhle její matka nelhala, pomyslela si Trudy a zadívala se na koronera. „Paní Fleet-Wrightová taky řekla, že ty léky schválně vyzvracela,“ dodal doktor. Julie si vydechla. „To by mě nepřekvapilo. Takové věci dělala a myslela si, jak je mazaná. Když nebylo po jejím, chovala se někdy dost záludně, víte?“ Trudy přikývla. Něco takového ji taky napadlo. Gisela byla typ člověka, co vnášel chaos do života všech blízkých. Otázkou bylo, jestli něco z toho mohlo ovlivnit i vraždu Jonathana po takové době. Ale ať přemýšlela sebevíc, i s respektem k názorům doktora Rydera, nemohla na nic přijít. Když navštívili další Giselinu kamarádku, už se stmívalo. Byla to Mandy Gibsonová, která mezitím začala pracovat pro BBC v Londýně, a v ta jim v podstatě potvrdila to, co už věděli od Julie Wyeové. Clement pak překvapil Trudy, když se zeptal, jestli si od Gisely neschovala něco na památku – dopis nebo přání k narozeninám. Mandy nejdřív zkoprněla, ale pak si vzpomněla na pohlednici, kterou jí Gisela poslala z Itálie, kde byla s rodiči na prázdninách. Clement slíbil, že lístek vrátí, a schoval ho do kapsy. Trudy se ho chtěla v autě zeptat, proč o něj stál, ale zapomněla na to. Když koroner zastavil s roverem před stanicí St Aldates, vzala si ze zadního sedadla čepici a nasadila si ji pevně na