Arno Strobel Aniž by byl opravdu přesvědčen, že dělá správnou věc, vyšel z domu a nasedl do svého audi. Trvalo mu jen něco málo přes půl hodiny, než se dostal k bytu Jany Gehlenové ve Výmaru. Cestou se jeho myšlenky neustále točily kolem toho, kvůli čemu se s ním ta žena chtěla sejít. Ale nenapadlo ho vůbec nic. Jana Gehlenová bydlela ve velké šestipatrové bytovce, která musela být – soudě dle fasády – minimálně sto let stará. Počet zvonků ve třech řadách prozrazoval, že je tu něco kolem dvaceti bytů. Vlevo dole našel Patrick rukou psané jméno Gehlenová. Stiskl tlačítko a čekal, až se mu žena ozve. Když se chvíli nic nedělo, znovu stiskl zvonek, ale opět bez odezvy. V náhlém impulzu se opřel o masivní dřevěné dveře, které se nečekaně lehce otevřely. To ho udivilo. V dnešní době byly odemčené domovní dveře doslova raritou… Jakmile vstoupil na schody, automaticky se rozsvítilo světlo a ozářilo chodbu. Zavřel za sebou a na vnitřní straně dveří si všiml lístku, který nabádal obyvatele, aby po dvacáté hodině důsledně zamykali. Zřejmě to moc nefungovalo, alespoň tenhle večer. Vlevo a vpravo od širokého schodiště s opotřebovanými kamennými stupni byly dvoje dveře vpředu a dvoje vzadu. Za jedněmi z nich musí být byt Jany Gehlenové. Ale proč mu neotevřela, když zazvonil? Věděla přece, že přijde. Patrick se smíšenými pocity přistoupil k prvním dveřím nalevo a pohlédl na zvonek. Stálo na něm K&B Bauerovi, takže se otočil na druhou stranu. Tam bydlela Ilse Kerpenová. Než se vydal ke dvěma zadním bytům vpravo, zastavil se. Jedny ze dveří byly pootevřené na úzkou škvíru. Pomalu k nim došel a podíval se na jmenovku.
98