Tato děsná záře zbarvovala rudými plameny očistce a pekla zdi gotického kostela a prodlužovala na sousedních domech stín obrovské sochy svatého Jana.
98 Korouhvičky zrezivěly; luna roztavila perlově šedé mraky; déšť padal z okrajů střechy již jen po kapkách a studený vítr, rozraziv mé nedovřené okno, vmetl mi na polštář květy z mého jasmínu, jímž před chvílí zmítala bouře.47
Barevná metaforika je v krátkých odstavcích nahromaděna s takovou koncentrací, jako by snad ani nevadilo, když si z úryvku čtenář učiní veršovaný útvar. Jinými slovy: text nepotřebuje graficky rozlišitelné verše a strofy, aby navodil tentýž dojem, jaký se dostavuje při čtení poezie. Žáci poznávají, že se báseň může zrodit i z několika vět, které jsou poezií samy o sobě.48 A není vůbec podstatné, že jde o literární tvar, který neodpovídá formálním (grafickým) parametrům, podle nichž se zpravidla posuzuje, co označit za poezii. Kdybychom pokračovali v citacích přepisu zaznamenané vyučovací hodiny, 49 spatřili bychom situace, odkud by byl jen krůček k příležitostem, jak si uvědomit, že se poezie zdaleka neomezuje na verbální vyjadřování: Například kdyby se žáci osvobodili od navyklých pravidel, jak zacházet s básnickým textem, a byl jim zadán úkol: „Změňte grafiku textu tak, aby na první pohled nevypadal jako próza ani jako báseň ve verších. Můžete rozmisťovat slova nebo jednotlivá písmena na ploše papíru, sestavovat je jinak, než jste zvyklí…“50 47
Aloysius Bertrand: „Tanec pod zvonem“, in týž: Kašpar noci, cit. dílo, s. 107 a 109.
48 „Technika Bertrandových básní v próze spočívá v použití co nejmenšího počtu slov s co největším účinkem.“ Zdeněk Hrbata: „Aloysius Bertrand: romantismus a báseň v próze", cit. dílo, s. 239. 49
S jejím úplným zněním se lze seznámit na internetových stránkách, na něž odkazuji v úvodu knihy.
50
A kdyby se výuka poezie běžně prolínala s výtvarnou výchovou, našla by také bezpočet příležitostí k objevování výrazového bohatství technik, které se při