Dani Collinsová
I Remy jako by se snažil si ji zapamatovat, tiskl ji a hladil po zádech, bocích, prsou i zadečku. „Pojď, najdeme tu postel,“ zamumlala Eden naléhavě. Místo toho se od ní Remy odtáhl. Ucítila krátký dotek jeho rtů na klíční kosti a pak z jejího objetí vyklouzl. Vzlykla zklamáním, ale brzy zjistila, že si před ní klekl. Opřel ji zády o rám dveří. Odhrnul lehounký sarong jako nevěstin závoj a už cítila jeho ústa na břiše a na stehnech a konečně i tam, kde je chtěla cítit nejvíc. Zalapala po dechu a chytila se ho za ramena. Pohyby pánve vycházela vstříc jeho laskání a bezostyšně sténala, vrchol se blížil tak rychle, že by se snad měla stydět, ale bylo to příliš skvělé. Příliš dokonalé. Remy pokračoval v dráždění. Když orgasmus udeřil, vsunul prst dovnitř, a ještě tím její slast znásobil. Roztřásla se a snad by se zhroutila, kdyby nevstal a nějak ji nedopravil k posteli. Uložil ji na přehoz. Eden ho se smíchem zatahala za paže, chtěla na sobě cítit jeho váhu. Chtěla ho cítit v sobě. Remy se ale ztratil ve tmě. „Spi. Uvidíme se ráno.“ Jeho slova zaskřípala po jejích zjitřených nervech. „Remy.“ Zrazeně se nadechla a zvedla se na lokty, ale to už slyšela, jak se za ním zavřely dveře. Stiskla stále ještě se chvějící stehna k sobě, přetočila se na bok, objala polštář a vtiskla do něj obličej. Poté co uspokojil toho chtíčem poháněného barbara v sobě – o samotě, vlastní rukou – Remy nakonec usnul. Vzbudil se s hlavou plnou zmatku a hořkou pachutí lítosti v ústech. V noci, v tom podivném, temném bezčasí, si říkal, že to takhle bude stačit, že nebude riskovat, ale jeho touhu po ní to nijak nezmenšilo, naopak. Chtěl ji ještě víc než předtím. Ve sprše na sebe pustil proud ledové vody, zanadával, 98