Ann Lethbridgeová
následoval doktora dovnitř. Lokaj ho už vedl nahoru, dokonce od něj ani nevzal zmáčený plášť. Díkybohu, že jeho služebnictvo má tolik rozumu. A lady Marguerite. Je tak pohotová a na jeho dětech jí opravdu záleží… Proč se o ně ale starala ona? Kde je k čertu jejich chůva? U dveří do dětských pokojů dohnal doktora. Pohledem vyhledal Netty. Lady Marguerite ji pořád chovala v náručí a už přestala naříkat. Jedním hnědým okem se dívala na ženu, která ji držela. Druhá část obličeje byla ošklivě oteklá. Marguerite se podívala na doktora. „Mám obavu, aby neměla otřes mozku,“ říkala. „Vypadla z postele a o něco se uhodila do hlavy. Než jsem se sem dostala, bylo jí zle a zvracela. Snažila jsem se ji udržet vzhůru.“ Doktor Walker vzal dítě z její náruče, položil ji na pohovku a začal ji prohlížet. „Kde jsou Lizzie a Janey?“ chtěl vědět Jack. „Požádala jsem paní Yorkovou, aby je vzala do kuchyně a dala jim teplé mléko a sušenky. Stará se o ně služebná.“ Lady Marguerite měla ve tváři zvláštní výraz. „Pořád mně není jasné, jak jste se k tomu dostala,“ řekl Jack. „Slyšela jsem dětský pláč. Moje ložnice má společnou stěnu s dětským pokojem.“ „Mockrát vám děkuji, že jste se šla podívat, co se děje.“ Kde je k čertu ta chůva? „Mně neděkujte. Poděkujte své nejstarší dceři. Moc pomohla. Bez ní bych vůbec nevěděla, co se stalo.“ 98