Cynthia St. Aubinová
programů, ze kterých potom nabíral zaměstnance. Tohle se pro něj stalo pravidlem, o němž odmítal diskutovat, a oba bratři na něj, i když ne zrovna s nadšením, přistoupili. „Už budu muset jít,“ zvedl se Law ze svého místa a zaklapl notebook. „Těšilo mě,“ pronesl směrem ke Cosimě a obrátil se k východu. Remy mu nestál ani za pozdrav. „Skočím za tebou později, brácho,“ zavolal za ním Remy a Law jen zvedl ruku na znamení, že slyší. Klidně mohl ještě vztyčit prostředníček, protože přesně tak jeho gesto vyznělo.
98