Kira Sinclairová
oťukala a pak by ho přiměla k sázení. Což může pořád udělat, ale vzhledem k tomu, že při téhle hře znamená prohra ztrátu oblečení, není to zase až tak důležité. Jameson otočil tři společné karty, pikovou dámu, károvou sedmičku a pikovou desítku. Kinley si vytáhla pár. Jameson zaváhal a otočil další kartu, pikovou osmičku. Dva páry. A pak křížový král. Jameson přejel pohledem po kartách na stole. Nadzvedl roh svých karet a na několik vteřin se na Kinley zadíval. „Vykládej.“ Kinley věřila, že má šanci na výhru, dokud Jameson nevyložil pikový spodek a pikovou devítku. „Flush.“ Kinley se ani neobtěžovala ukázat karty a jen je odhodila na hromádku uprostřed stolu. Sehnula se, sundala si sandál na pravé noze a přidala ho ke kartám. Nejradši ze všeho by vymazala Jamesonovi z tváře samolibý úsměv. A ne že by chtěla švindlovat… aby se jí to podařilo, potřebuje jenom dostat do rukou balíček. Lámala si hlavu, jak toho dosáhnout, Jameson jí však poskytl dokonalou příležitost. „Tahle hra by byla mnohem zajímavější, kdybychom zvýšily sázky.“ Kinley zašuměl v krvi adrenalin. „Souhlas. Očividně máš nějaký nápad.“ „Co kdybychom sázeli jako normálně… jenom bychom místo počtu žetonů dávali v sázku počet kusů oblečení.“ Kinley mu přejela očima po těle. Bylo takové teplo, že nepotřebovali mnohočetné vrstvy oblečení, takže ani jeden z nich toho neměl moc na sázení. Když však neslyšně spočítala, co má Jameson na sobě, došla k výsledku, že je na tom o něco lépe. Chopila příležitost za pačesy. 98