Livi (Ukázka, strana 99)

„V druhé skříňce zleva je lékárnička. Mohla by tam být i nějaká mast,“ ignoroval Tobi moje informace o nepořádku, který jsem v jeho kuchyni nadělala. „To bude v pohodě,“ zastavila jsem vodu a zkontrolovala škody. „Byla to jen vteřina. Ani puchýře mi nenaskočily. A tu misku ti samozřejmě zaplatím.“ Tobi se rozesmál: „Vážně si myslíš, že bych chtěl, abys mi platila nějakou misku, o které ani netuším, že ji mám?“ „Třeba byla tvoje oblíbená,“ pokrčila jsem rameny. „Věř mi, že stoprocentně nebyla. I kdybys rozbila a vyhodila půlku nádobí, pravděpodobně bych si toho nevšiml.“ „Dobře,“ přikývla jsem. „Kvůli čemu tedy voláš, když ne kvůli tomu, že jsi mě viděl na kameře?“ „Cože?“ nechápal Tobi. „Ale nic,“ mávla jsem rukou. „Stalo se něco?“ „Máme malý problém s tvým přespáním u mě.“ „Kromě toho, že ti rozbíjím misky?“ „Ještě jednou řekneš slovo miska a přísahám, že koupím porcelánku Thun a nechám ti přistavit celý kamion misek.“ Zasmála jsem se, ačkoliv jsem věděla, že by to v rámci Linhartovic rodinného rozpočtu bylo klidně možné. „Dobře. Tak o co jde?“ „Potřebuju neplánovaně zajet do Prahy a chtěl jsem se zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych se na jednu noc stal tvým spolubydlícím.“ 98