vůdce čínské komunity — tím také jeho aktivity legitimovali a oprávnili ho potlačit jakoukoliv revoltu, která by snad mohla vzejít z řad vůdců ostatních klanů. Pod vedením kapitána Yapa panovalo mezi klany křehké příměří a do britské pokladny tekly peníze. Podle Cecilyina mínění byla paní Yapová naprosto nesnesitelná. Hlas paní Yapové byl snad o oktávu vyšší a o mnoho decibelů hlasitější, než by bylo přirozené, a všechno, co řekla, se rozléhalo do dáli a zase se to od zdí odráželo zpět, až z toho Cecily zvonilo v uších. Musela být jen o pár let starší než Cecily, ale vždycky působila jako otravná tetka, která neustále slídí po klepech. Paní Yapová byla toho večera ve svém živlu, vlasy měla stažené dozadu do nadýchaného drdolu a byla cítit potem a drahou voňavkou z černého trhu — výraznou a dominantní. Paní Yapová se odvrátila od paní Lingamové, s níž si v hloučku šeptaly, a naklonila se k Cecily. „Hej, Cecily, nevíš, kdo je támhleten muž?“ Dloubla ji prstem do boku tak silně, až Cecily vyjekla. „Který?“ zeptala se Cecily nevinně a předstírala, že netuší, o kom je řeč. „Přece tam, ten muž.“ Paní Yapová ukázala na Fudžiwaru. „Jak to, že jsem si ho nevšimla dřív, hm,“ sykla Cecily do ucha. Sice se snažila mluvit potichu, ale bez jakýchkoliv rozpaků mířila přes celou místnost prstem přímo na Fudžiwaru. Vzduch v místnosti se ani nepohnul a Cecily cítila, jak ji dole na zádech šimrá čúrek potu. Hosté kolem ní se v tom víru sukní a britských vojenských uniforem navzájem zdravili a dávali se do řeči, nešetřili lichotkami.
98