jsme se právě zabývali): v Attalově příběhu rozhovor kuchaře a pána („rogo ut facias mihi prandium quod admirentur et dicant quia in domu regia melius non aspeximus“,6 III, 15; tam také noční rozhovor kuchaře a zetě); výhrůžky presbytera Catona namířené proti arcijáhnu Cautinovi v zápase o biskupský stolec v Clermontu („Ego te removebo, ego te humiliabo, ego tibi multas neces impendi praecipiam“,7 VI, 7); spor krále Chilpericha a Řehoře o Trojici (králův hněv a výsměch v odpovědích, např. „manifestum est mihi in hac causa Hilarium Eusebiumque validos inimicos habere“, nebo sapientioribus a te hoc pandam qui mihi consentiant“,8 V, 44); Fredegundis u lože nemocného biskupa Praetextata s předcházející a následující scénou (VIII, 31); odpověď biskupa Bertramna z Bordeaux ve věci jeho sestry („requirat nunc eam revocetque quo voluerit, me obvium non habebit“,9 IX, 33); násilná rozmíška mezi princeznou Rigundis a její matkou (IX, 34); Guntchram Boso a biskup z Trevíru (IX, 10); a velmi strhující zánik Munderikův, když veden zrádcem Aregyselem vychází z brány hradu, přičemž okamžik napětí před vraždou je na závěr velmi ostře a scénicky vyhrocen do několika slov přímé řeči: „Quid adspicitis tam intento, populi? An numquid non vidistis prius Mundericum?“10 (III, 14). Těmito rozhovory a zvoláními se velmi konkrétně dramatizují krátké, spontánní výjevy; jednající postavy tu dýchají a stojí tváří v tvář, řeč stíhá řeč, způsob, s nímž se v antickém dějepisectví sotva setkáme — ba i dialog klasického divadla je zformován racionálněji a rétoričtěji. Spontánní, krátký rozhovor najdeme zato v biblických spisech — vzpomeňme jen, co jsme o tom řekli výše na s. 52–53. Řehoř si nepochybně neustále zpřítomňoval rytmus a atmosféru bible, zejména evangelií, což určovalo jeho styl. A uvolňovalo to síly, které už stejně dřímaly v Řehořovi a jeho epoše. Neboť všude je zřetelně cítit vliv lidového hovorového jazyka, který sice dávno ještě není 6 7 8 9 10
97
Žádám tě, abys mi připravil přesnídávku, aby lidé žasli a říkali, že lepší nespatřili ani v královském domě. Já tě odstraním, já tě ponížím, já tě uvrhnu do četných sítí. Je mi jasné, že v této věci má Hilarius a Eusebius chrabré nepřátele… Obrátím se v této věci na moudřejší, než jsi ty, a ti budou se mnou souhlasit. Ať ji vyhledá a zavolá zpět, kamkoli bude chtít, já se proti tomu stavět nebudu. Co okouníte, lidé? Jako byste nikdy předtím neviděli Munderika.