„Viď,“ řekla vesele Věra. „Právě proto, že byl tak ošklivý, jsem si ho vybrala. To je stejné jako s tebou,“ usmála se. V její tváři se mihl její někdejší dívčí výraz. Milan se pousmál a pravil: „Půjdu se ještě vykoupat.“ Našli si pláž bez lidí ukrytou za skalním převisem. Po kamíncích tam lezli krabi a poněkud to tam páchlo močí, ale Milan si to místo nedal vymluvit. Věra stála se založenýma rukama opodál a sledovala jej, jak se svléká, odkládá nalepovací knír a nahý vstupuje do moře. Slunce už zapadlo, ale nebe stále svítilo šedomodrou září. Tečka Milanovy hlavy byla stále menší a menší. Věra se podívala na náhrdelník, který koupila na promenádě, a polohlasně řekla: „Ten je ale ošklivý.“
11
Přibližně v tentýž okamžik, kdy Věra na pláži pronesla o zakoupeném náhrdelníku, že je ošklivý, stiskla
101