98
Isabella Maldonado
Nechtěla ztrácet čas vyptáváním na nyní nepodstatné podrobnosti, které si mohou upřesnit později. Ručičky hodin ukrajovaly další a další minuty a tenhle takzvaný plukovník si mohl kdykoli všimnout, kdyby byl Toro dlouho mimo dosah. „A věděl jsi, že dávka, kterou sis nachystal do špičky deštníku, je smrtelná?“ zeptala se, aby ho donutila doznat vinu. „No jasně.“ Zatvářil se otráveně. „Proto se tomu říká ‚zrušit‘.“ Ignorovala jeho sarkasmus. Součástí její práce bylo doložit pohnutky a okolnosti pro případ, že by tyto informace byly zapotřebí u soudu. Chtěla mít proto v záznamech celý rozsah nebezpečí, které představoval pro veřejnost. „A když jsem tě honila, namířil jsi špičku deštníku na dítě, je to tak, že?“ Zamračil se. „Nikdo si mě neměl všimnout. Všichni ostatní se snažili pomoct cíli.“ Setkal se s jejím pohledem. „Jenom ty ne! Místo toho jsi běžela za mnou.“ Obvinil ji snad právě chladnokrevný vrah z toho, že kvůli ní byla ohrožená ta dívka? „To děvče.“ Zdůraznila ta slova, aby bylo jasné, že všechno je to jeho vina. „Dítě, které jsi byl připraven zabít. To byl tvůj záložní plán?“ „Záložní plán byla hrozba bombou.“ Právě se přiznal k dalšímu trestnému činu. „Takže jsi to byl ty, kdo nám zavolal, abys od sebe odlákal pozornost?“ Z jeho odpovědi teď doslova odkapával sarkasmus. „Zabil jsem chlapa za bílého dne na místě plném policajtů a federálů,“ zavrtěl hlavou. „Takže jo, budeš se divit, ale potřeboval jsem všechny na pár minut zaměstnat.“ Zdálo se ale, že je mu nepříjemné, když hovoří o dívce, kterou ohrožoval. „Tak zpátky k tomu dítěti.“ Nehodlala to vzdát. Jeho rty se sevřely, takže připomínaly prasklinu v prázdné ploše tváře. „Nabízíme ti něco jako dočasnou dohodu. A ta už brzy vyprší. Takže je načase začít zpívat, jestli vůbec nějakou imunitu chceš.“