dotáhnout tuto záležitost do konce. Protože zrod takové knihy, jakým byl můj rukopis, se totiž stále podobal úsilí o další knihu. Ale já jsem tento rukopis nepovažoval za knihu. Pro mě to vůbec nebyla kniha, bylo to mnohem víc. Byl to záchranný kruh, který mě zázračným způsobem držel nad vodou… na hladině mé víry. Na hladině života. […] Nejenže jsem tehdy psal, já jsem žil! […] A když jsem žil dál a žil jsem znovu, nechal jsem tu hrůzu za sebou. Protože v té době to vlastně nebyla taková hrůza, protože v té době byla smrt směšná a ubohá. A já jsem ji i teď chtěl vykreslit jako ubohou. Chtěl jsem se jí vysmát, zesměšnit ji, zahnat ji dřív, než mě dostane a vysměje se mi ona.42 Citát pojmenovává důležitou funkci posttraumatického vyprávění: vyprávění se stává metaforou boje o přežití. Je to v neposlední řadě i název románu Tyhrolovy (tedy Lovci tygrů), co odkazuje k tomuto základnímu boji o přežití a hovoří o vůli porazit něco silnějšího. Jde zde o přežití člověka, který jakožto pozorovatel a oběť musel prožít traumatizující události na individuální i kolektivní rovině identity. Bahrjanyj román napsal v ohrožení života, když se kvůli své ilegální činnosti skrýval před německou okupační správou v podhůří Karpat.
ŽIVOTOPISNÁ SKICA IVANA BAHRJANÉHO Bahrjaného životní zkušenosti se propisují do jeho díla na mnoha místech. Ivan Bahrjanyj (vlastně Ivan Lozoviaha, 2. října 1906, okres Ochtyrka — 25. srpna 1963, St. Blasien 42
Ivan Bahrjanyj: „Narodzennja knyhy“, in Ukrajinski visti, 01., 02.,03.01.1956; online: http://www.ukrlib.com.ua/books/printit.php?tid=3062 (přístup 28. 10. 2023).
98
v Německu, pohřben v Neu-Ulmu) vyrostl v provinčním městě Ochtyrka na východě Ukrajiny. Střední školu nedokončil kvůli válce, revolucím a poválečnému chaosu. Ve dvacátých letech začal studovat na Kyjevském uměleckém institutu, ani ten však nedokončil. Od roku 1926 Bahrjanyj publikoval básně v novinách a časopisech a v roce 1927 mu vyšla první básnická sbírka, kterou brzy následovala sbírka povídek. Aktivně se účastnil literárního života tehdejší sovětské Ukrajiny, zejména v kruhu spisovatelů kolem Mykoly Chvyljového. Jednalo se o skupinu liberálních, levicově orientovaných ukrajinských autorů, kteří byli o několik let později difamováni jako „buržoazní nacionalisté“ či „nepřátelé lidu“ a obžalováni; v padesátých letech se pro ně vžil termín „rozstřílené obrození“ (rozstriljane vidrodžennja). Dvacátá léta byla pro Bahrjaného jakožto spisovatele a kulturního kritika formující. Stejně jako mnoho dalších ukrajinských autorů byl v roce 1932 zatčen GPU a po jedenácti měsících na samotce odsouzen k pěti letům v koncentračních táborech BAMLagu. Toto období Bahrjaného života je poněkud záhadné, protože o něm existují různé navzájem si protiřečící zprávy. Jedna ze zpráv vypráví např. o útěku z jednoho ze sibiřských BAMLagů v roce 1936 a o pobytu v ukrajinských osadách na řece Amur (oblast zvaná „Zelený klín“). Bahrjanyj se zde údajně přiženil do ukrajinské rodiny a měl syna. Podle jiné verze byl ale z tábora, poté co mu vypršel trest, propuštěn. Návrat na Ukrajinu mu však byl zakázán, a tak nakonec žil a oženil se v ukrajinské osadě na Sibiři. Podle jiné verze se v roce 1935 pokusil o útěk, ale byl dopaden a trest mu byl prodloužen o tři roky a musel si ho odpykat v jiném BAMLagu. Jisté je, že se v roce 1938 ilegálně do Ochtyrky vrátil. Tam ho pravděpodobně udal soused, načež byl téměř dva roky opět internován ve věznici NKVD v Charkově. Když byl koncem roku 1938 odstraněn šéf NKVD Nikolaj
99
Ježov43, byl Bahrjanyj osvobozen pro „bezdůvodné věznění“. Musel však žít v Ochtyrce pod policejním dohledem. Během následující německé okupace Ukrajiny se v roce 1941 přestěhoval do Charkova, kde pracoval jako novinář a redaktor v různých časopisech a novinách. Když se v roce 1943 fronta v důsledku postupu Rudé armády posunula na západ, odjel na západní Ukrajinu, nejprve do Lvova a poté do Zakarpatí. Tam spolupracoval se západoukrajinským podzemním hnutím a pravděpodobně měl kontakty i s ukrajinskými partyzány (UPA).44 V roce 1944 vznikla první verze jeho dobrodružného románu Tyhrolovy,45 určená pro časopiseckou publikaci. Geneze románu je pozoruhodná: autor k sepsání potřeboval pouhé dva týdny, jak uvádí v eseji Narodzennja knyhy. Popisuje zde také svou motivaci psát o vlastních traumatických zážit cích. Zmiňuje, že chtěl uniknout vzpomínkám na tyto zážitky a jejich následkům, najít cestu ze zoufalství a deprese: „Stává se, že psaní knihy je pro autora důležitější než jeho všednodenní život, protože se z procesu psaní pro autora stane jakási záchranná vesta v rozbouřeném moři zkázy.“46 Bahrjanyj nakonec odešel na západ Slovenska, odtamtud byl však jako tzv. „ostarbajtr“ poslán do Německa. Po skon-
43
Nikolaj Ivanovič Ježov byl v letech 1936—1938 šéfem sovětské tajné policie NKVD. Byl zodpovědný za realizaci tzv. „velkého teroru“, který nařídil Stalin a který měl přibližně 750.000 obětí. NKVD byla nástupnickou organizací čeky (VČK); v prosinci 1917 ji na Leninův příkaz založil Felix E. Dzeržinskij jako první sovětskou Státní bezpečnost, která již v roce 1918 zřídila první sovětský koncentrační tábor pro politické odpůrce. V roce 1922 pak byla zřízena GPU coby tajná policie pro celý Sovětský svaz a roku 1934 byla začleněna do Lidového komisariátu vnitřních záležitostí (NKVD).
44
Ukrajinská povstalecká armáda (Ukrajinska Povstanska Armija), ukrajinská partizánská skupina byla založena roku 1942 a existovala asi do roku 1956. Za druhé světové války dočasně kolaborovala s nacistickým Německem a bojovala proti Polské vlastenecké armádě. Po válce působila dalších pět let na sovětské Ukrajině proti Sovětskému svazu.
45
Poprvé jako Zvirolovy (Lovci).
46
Ivan Bahrjanyj: Narodzennja knyhy, cit. dílo.
100 Ukázka elektronické knihy