Hlavní škodlivé účinky užívání psychoaktivních látek mohou být rozděleny do čtyř kategorií:153 1. Akutní či krátkodobé stavy. Jedná se o intoxikace následující po užití psychoaktivní látky, které můžeme charakterizovat jako přechodné změny ve fyziologických, psychických a behaviorálních funkcích. Tyto změny jsou individuálně podmíněné, neboť tolerance vůči látce, okolnosti jejího požití a specifičnost následků mohou být různé. K akutní intoxikaci může dojít již při prvním kontaktu s látkou, nejčastěji k ní dochází u jedinců, kteří mají dlouhodobé problémy spojené s užíváním alkoholu nebo tzv. tvrdých drog.154 Projevují se poruchami fyzické koordinace, poruchami soustředění a racionálního uvažování. Mohou se vyskytovat rovněž stavy zmatenosti, agresivita (zejména ve vztahu k užívání alkoholu), suicidiální jednání. Je nutné si uvědomit, že nejzávažnější „komplikací“ doprovázející akutní intoxikace může být smrt jako důsledek intoxikace. K ní nebo k jiným zdravotním následkům může dojít i u jedince, který není na užívání konkrétní látky závislý, může se jednat i o první kontakt. 2. Chronická zdravotní poškození. Vznikají dlouhodobějším užíváním psychoaktivních látek. Jedná se např. o jaterní cirhózu rozvinutou vlivem konzumace alkoholu, o karcinom plic či rozedmu plic vlivem inhalování cigaretového kouře, AIDS i hepatitidu typu C přenesené prostřednictvím injekčních jehel při intravenózní aplikaci opioidů. Obvykle vznikají v důsledku dlouhodobého užívání látky, s následným poškozením v oblasti somatické nebo psychické, jímž může být např. depresivní epizoda po předchozí opilosti. Vágnerová konstatuje, že takový vzorec chování můžeme označit jako chování sebepoškozující.155 3. Akutní sociální důsledky. Jsou bezprostřední reakcí společnosti na zneužívání psychoaktivních látek jedincem. Patří mezi ně například ukončení či přerušení vztahu s jinou osobou či osobami, zatčení, uvěznění. 4. Chronické sociální důsledky. Jsou spojeny s chronickými sociálními problémy, které se váží na rodinný a profesní život jedince. Mohou vyústit v rozpad rodiny, nezaměstnanost, kriminalizaci atd. Oba typy zmiňovaných sociálních důsledků jsou velmi závažné, týká se to celé řady nelegálních drog, ale i alkoholu. Tyto důsledky jsou však zároveň jen špatně měřitelné a objektivizovatelné. 153
154 155
Room, R. et al. WHO cross-cultural applicability research on diagnosis and assessment of substance use disorders: an overview of methods and selected results. Addiction. 1996, vol. 91, s. 199–220. Smolík, P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf Jessenius, 1996, s. 115. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004, s. 548.
98
1. Přímé toxické účinky psychoaktivních látek, které se projevují v akutní nebo chronické otravě. Myslí se tím zejména zdravotní poškození v somatickém smyslu. 2. Opojné a psychotropní účinky psychoaktivních látek. Například dopravní nehoda může být způsobena tím, že řidič je pod vlivem sedativ. 3. Závislost na psychoaktivní látce. O závislosti hovoříme tehdy, je-li oslabena, či zcela chybí kontrola jedince nad usilováním o drogu a nad jejím užíváním. Závislý jedinec touží získat drogu navzdory nepříznivým důsledkům s tím spojeným. U této poruchy se lze rovněž setkat s označením zneužívání (abúzus) psychoaktivní látky, při kterém dochází k poškozování zdraví. Abychom mohli diagnostikovat užívání látky jako škodlivé, musí být mimo jiné: • Jasný důkaz o tom, že příčinou somatického či psychického poškození je konkrétní látka. • Doba, po kterou poškození trvá, je minimálně jeden měsíc, nebo k poškození musí dojít opakovaně v průběhu jednoho roku. Syndrom závislosti lze definovat jako soubor psychických (kognitivních, emočních, behaviorálních) a somatických změn, které se rozvinuly v důsledku opakovaného užívání psychoaktivní látky.157 Syndrom závislosti se projevuje pro něj specifickými příznaky, ke kterým musí docházet po dobu jednoho měsíce nebo opakovaně v průběhu kalendářních měsíců. Typická je touha získat látku, následné obtíže spojené s užíváním, zvýšená tolerance a odvykací syndrom, v některých případech somatického charakteru. O závislosti na psychoaktivní látce lze podle WHO hovořit, jsou-li současně splněny minimálně tři z následujících charakteristik:158 • Silná touha nebo silné puzení opatřit si psychoaktivní látku. • Problémy se sebekontrolou a sebeovládáním v souvislosti s užíváním psycho aktivní látky (začátek užívání, množství, trvání). 156
157 158
Room, R. et al. Cross-cultural views on stigma, valuation, parity and societal values towards dis ability. In Üstün, T. B. et al. Disability and culture: universalism and diversity. Seattle: Hogrefe & Huber, 2001. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004, s. 548. WHO. The ICD-10 classification of mental and behavioural disorders: clinical descriptions and diagnostic guidelines. Geneva: Health Organization, 1992.
99
Zneužívání psychoaktivních látek
Zmiňované škodlivé účinky se realizují v zásadě třemi mechanismy, které zahrnují:156
• Výskyt fyziologických symptomů při omezení nebo zastavení přísunu psycho aktivní látky, tj. výskyt odvykacího syndromu, patofyziologické projevy od vykacího stavu. • Průkazná tolerance spočívající v tom, že k navození stejných účinků je třeba používat stále se zvyšující množství psychoaktivní látky. • Progresivní zanedbávání jiných zájmů a činností nesouvisejících se zneužíváním psychoaktivních látek; vzrůstající množství času nezbytné k získávání a abúzu psychoaktivních látek a zotavení se z jejich účinků, látka zaujímá přední místo v hierarchii zájmů a hodnot jedince. • Přetrvávající užívání psychoaktivní látky navzdory jasným důkazům o zjevné škodlivosti takového užívání a jeho důsledkům v oblasti zdravotní (poškození jater), psychické (depresivní stavy, zhoršení kognitivních funkcí atd.) a sociální (rodina, práce, okolí), kterých si je jedinec vědom. Vzhledem k rozdílným účinkům psychoaktivních látek se můžeme setkat s následným rozlišením závislosti159 na: • Biologickou (somatickou) závislost, která je definována jako stav adaptace organismu na drogu, projevující se zvýšenou tolerancí a rozvojem abstinenčních příznaků při vysazení látky či omezení množství. • Psychickou závislost, která je definována jako potřeba užívat látku k vyvolání příjemných pocitů a k odstranění pocitů nepříjemných. Rozlišení je obtížné. Abychom spolehlivě mohli hovořit o závislosti jako syndromu (F-1x.2), musí dotyčný jedinec splňovat výše uvedená diagnostická kritéria. Otázka diagnostiky je velmi citlivá vzhledem k možné společenské stigmatizaci. Nelze například někoho, jehož životní styl bychom označili za „bohémský“, označit za závislého. V případě, kdy nejsou výše uvedená diagnostická kritéria splňována, se může spíše jednat o škodlivé užívání, často ještě ve stadiu bez závažnějšího fyzického a duševního poškození. Odvykacím stavem označujeme skupinu různých příznaků s různým stupněm závažnosti, k jejichž rozvoji dochází po úplném nebo částečném odnětí látky. Začátek a průběh je různý, souvisí s typem látky, pro každou má svá specifika. Může být komplikován somatickými a psychickými obtížemi, například křečemi, deliriem, halucinacemi, bludy apod.
159
Raboch, J. a Pavlovský, P. Psychiatrie. Praha: Triton, 1998.
100 Ukázka elektronické knihy