zrána nabíraly něžně lilové odstíny a večer pulzovaly ohnivě rudou barvou. Když gigant na jedné mýtině u potoka narazil na celou záplavu pronikavě vonících zelených listů, zařval, jako by si zapíchl do nosu ostružinový trn. Lapka si pomyslela, že objevil nějaké nebezpečí, a rychle skočila do nejbližšího úkrytu. Až když se obr začal požitkářsky pást, pochopila. Byl to křik radosti! Měl ty ostře vonící listy rád. Nesměle došla blíž. Když se na ni podívá, zůstane raději stát. Ale on se nepodíval. Měl hlavu skloněnou až k zemi a mlaskal. A tak Lapka listy okusila taky. Hned po prvních soustech mu musela dát za pravdu. Lahůdka! Ano, na jazyku to trochu pálilo, ale tak nějak příjemně. Ať to bylo, co to bylo, Lapka měla radost, že tu rostlinu poznala. Koutkem oka zahlédla, že zelené listy okusuje i jeden zajíc. Zamžikala. Jestlipak se od ní jako od medvědice nečeká, že zajíce uloví? Zatím se pohyboval dost podobně jako žába. Lapka pokukovala po gigantovi. I on o zajíci musel vědět. Ale nevšímal si ho. Tak dobrá. Pak tu chlupatou žábu může nechat na pokoji i ona. Kromě toho neměla nejmenší chuť zase 98
se před obrem zesměšnit. Uklidnila se a už se sou středila jen na chuť a vůni lahodných lupenů. V tu chvíli sebou však gigant náhle trhl způsobem, který byl všechno, jen ne radostný. Lapka netušila, co se s ním děje. Že by se o něco píchl? Nebo že by ty listy byly nakonec jedovaté? I zajíček rychle odhopsal pryč. Teprve po chvíli uslyšela Lapka divný rachot a ucítila zvláštní, cizí pach. Trošku připomínal hnilobné bahno v tůních, ale byl ještě jiný. K jejímu nekonečnému údivu se gigant dal na útěk a ukryl se pod hromadou vyvrácených stromů. Lapka zaraženě zírala do nebe. Uteklo jí snad něco? Zapomněla jí maminka něco říct? Jasně přece jí a Trampovi sdělila, že dospělého grizzlyho nemůže ohrozit žádné jiné zvíře. Jedině jiný grizzly, který je silnější. Ale třeba tenhle rachot nevydává žádné zvíře. Třeba je to p ožár nebo záplava. Lapka zatím nezažila, co který jev znamená. Jeden se vyznačoval tím, že byl žhavý, žhavější než to nejjasnější slunce. Druhý přinášel spoustu vody na místa, kde voda neměla být. Cože to maminka říkala, že se má dělat, když přijde oheň? Utíkat co nejrychleji 99
k nejbližší vodě. Ale po ohni tohle nebezpečí nepáchlo. A cože se má dělat při záplavě? Ááá, už vím. Lapka si honem vybavila z paměti příslušnou lekci a rychlostí větru vyšplhala na nejbližší vysoký strom. Bylo to vlastně poprvé, co šplhala na strom, a po těšilo ji zjištění, že to není ani zpola tak složité, jak to vypadalo u jejího bratra. Její drápy se na to perfektně hodily. Stačilo jen odstrčit se zadníma nohama vzhůru, pak se přitáhnout za drápy předních tlap a znovu se odstrčit zadníma. Jak snadné! Co nevidět byla vysoko na stromě a koukala pod sebe, aby se ujistila, že jí gigant neuteče. Při pohledu dolů však vyjekla strachy. Páni, takhle daleko od země ještě nikdy nebyla! Kdyby teď spadla, pořádně by to bolelo. Před tím ji nikdo nevaroval. Tak proto měl Tramp vždycky potíže dostat se ze stromu zpátky na zem, proto většinou nakonec spadl. Zakňourala a chytila se kůry pevněji. Rachot nad její hlavou mezitím zesiloval. Zaklonila hlavu a podívala se do nebe, které teď bylo tak blízko. A pak uviděla to zvíře, které hlasitý zvuk vydávalo. Byl to nějaký druh hmyzu. Buď nebyl příliš 100
Ukázka elektronické knihy