98 ČÁST II – SYNTAX
Test – IV. PODMĚT (celkem 30 b.) 1) Dokončete věty/10 b.: Podmět je větný člen, který vyjadřuje Podmět spolu s přísudkem tvoří Podmět se s přísudkem shoduje v Podmět je nejčastěji vyjádřen Podmět může být vyjádřen i neohebnými Pokud podmět ve větě není přítomen, nazýváme ho Ve větě „Hlásili to v televizi.“ je podmět Věta, ve které neexistuje podmět, se jmenuje Není-li podmět rozvitý dalším větným členem, je to Podmět, ve kterém je spojeno více výrazů, se nazývá 2) Potrhněte a určete podmět /20 b.: (př. Zdál se mi divný sen. – rozvitý, vyjádřený podstatným jménem) Na hřišti běhala skupinka dětí. Nemocný se brzy uzdravil. Psali to včera v novinách. Už mi vadí tvé neustálé ale. Měl schopnost získat si lidi. Poslední zavře dveře. Čekají nás zkoušky a testy. Nespat je velmi nezdravé. Kdosi vzadu promluvil. Bylo mi u nich docela dobře.
. . . . . . . . . .
ČÁST II – SYNTAX 99
5. PŘÍSUDEK Přísudek, predikát, vyjadřuje činnost, stav, změnu, vlastnost, dvojčlenná věta, jmenná věta, větný ekvivalent, slovesný přísudek, predikát verbální, slovesně-jmenný přísudek, predikát verbonominální, neslovesný přísudek, jmenný přísudek, jednoduchý přísudek, složený přísudek, holý přísudek, rozvitý přísudek, několikanásobný přísudek, shoda přísudku s podmětem.
1) Přísudek (predikát) je základní větný člen, který vyjadřuje činnost (př. Jana uklízí.), stav (př. Jana leží.), změnu (př. Jana zhubla.) nebo vlastnost (př. Jana je vysoká.) podmětu. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá (podmět)? V textu ho označujeme vlnovkou a/nebo označením P/P. Přísudek je základem české věty. Pokud jsou ve větě přítomny oba základní větné členy, je to věta dvojčlenná. Větné celky bez přísudku označujeme jako věty jmenné (názvy, nadpisy, tituly; př. Romeo a Julie, Hospodářské noviny), nebo větné ekvivalenty (př. Pozor!, Vstup zakázán!). 1 Napište: a) Jaký větný člen je přísudek? b) Co vyjadřuje přísudek? c) Co je věta dvojčlenná? d) Co je věta jmenná? e) Co je větný ekvivalent?
2) Přísudek je nejčastěji vyjádřen určitým slovesem (př. Zákazníci nakupovali.), nebo pomocným (sponovým) slovesem se jmenným tvarem (př. Tomáš je učitel.), výjimečně jiným slovním druhem (př. Myš šup do díry.). Z hlediska formy tedy rozlišujeme: přísudek slovesný (predikát verbální), který je vyjádřený určitým slovesem, případně modálním/fázovým slovesem a infinitivem (př. Studujeme., Musíme studovat/Začneme studovat.); přísudek slovesně-jmenný (predikát verbonominální), který je vyjádřený sponovým slovesem a podstatným jménem v nominativu nebo instrumentálu (př. Dalibor je mechanik. Stal se mechanikem.), sponovým slovesem a přídavným jménem (př. Jakub je šikovný.), nebo sponovým slovesem a příslovcem (př. Venku je hezky.); přísudek neslovesný, který je vyjádřený citoslovcem (př. Žába hop do vody.), nebo pouze nominální částí bez spony – přísudek jmenný (v příslovích, heslech – př. Mladost radost.)
1 Napište: a) Jak je vyjádřen přísudek slovesný? b) Jak je vyjádřen přísudek slovesně-jmenný? c) Jak je vyjádřen přísudek neslovesný? d) Jak je vyjádřen přísudek jmenný?
100 ČÁST II – SYNTAX
2 Podtrhněte, v jaké větě je: a) přísudek slovesný A. Přítel je chalupář. B. Bratr spí. C. Včera bylo zataženo. b) přísudek slovesně-jmenný A. Kočky jsou savci. B. Začali psát. C. Jana vypadala smutně. c) přísudek neslovesný A. Koncert byl zrušen. B. Děti hurá domů. C. Chtěli bychom zaplatit. d) přísudek jmenný A. Nechce přijet. B. Stal se malířem. C. Hrůza pomyslet.
3) Podle tvaru přísudku rozlišujeme: přísudek jednoduchý – skládá se z jednoho slova, resp. slovesa/zvratného slovesa (př. Pomáhám dědečkovi. Pomáhal jsem dědečkovi. Budu pomáhat dědečkovi. Pomáhal bych dědečkovi. Koupil jsem si noviny.); přísudek složený – skládá se ze dvou a více slov – slovesná a jmenná část, modální/fázové sloveso a infinitiv, nebo významově vyprázdněné sloveso a další slovo (př. Divadlo je zrekonstruované. Chtěli/Začali rekonstruovat divadlo. Prováděli rekonstrukci.). Podle rozvitosti přísudku rozlišujeme: holý přísudek – přísudek není rozvitý žádným dalším větným členem (př. Eva cvičí.); rozvitý přísudek – přísudek je rozvitý dalším větným členem (př. Eva cvičí v posilovně.); několikanásobný přísudek – přísudek, ve kterém je spojeno několik výrazů označujících různé jevy skutečnosti, které ale nejsou dále rozvité. Jinak by se nejednalo o několikanásobný přísudek ve větě jednoduché, ale o souvětí (př. Eva cvičí a běhá. – několikanásobný přísudek x Eva cvičí v posilovně a běhá v parku. – dvě souřadně spojené věty, tzn. souvětí). Shoda přísudku s podmětem je gramatický jev, který vyplývá ze syntaktické shody obou základních větných členů. Shodují se v osobě, čísle, někdy i ve jmenném rodě (př. Muž stál. Dům stál. Žena stála. Auto stálo. Muži stáli. Domy stály. Ženy stály. Auta stála.). Pokud je podmět nevyjádřený, nebo není zřejmý z větné souvislosti, nebo pokud se v několikanásobném podmětu objeví alespoň jeden člen rodu mužského životného, dáváme přednost shodě podle rodu mužského životného (př. Odešli bez pozdravu. Psi, kočky a koťata leželi v předsíni.). Složitější případy shody přísudku s podmětem/s několikanásobným podmětem viz Internetová jazyková příručka.
Ukázka elektronické knihy